Vzpomínka na Běstvinu...
16. října 2010 v 11:28 | KačkaTeď si to čtu zpětně. Sloh z čj. Po Běstvině. Byla super. A septimáni dělaj už skoro maturity. Achjo.
Milí čtenáři,
chci se s vámi podělit o jeden z prvních zážitků na PORGu. Věřím, že při čtení tohoto příběhu prožijete noční dobrodružství se mnou.
Udeřila asi desátá hodina večer a my jsme si konečně mohly lehnout do teplého spacáku, ve kterém jsem každodenně prožívala sladké hodiny spánku.
"Dneska určitě bude bojovka," prohlásila Nasťa. Nikdo jsme její větu nebraly příliš vážně. Po chvíli jsme všechny usnuly.
"Co je?" řekla jsem rozespale polohlasem a posadila jsem se. Ach jo. Bojovka. Oblékla jsem si na pyžamo kalhoty a mikinu a vykráčela jsem z chatky. Monika ze septimy nás dovedla na začátek cesty. Každý jsme si měli vybrat dvojici, a tak jsem si vybrala Bětku.
Byla docela teplá, ale temná noc. Měsíc byl v úplňku a lemovaly ho černé mraky. Vyrazily jsme na cestu. Na cestě svítily svíčky a u některých ležely úryvky strašidelného textu. Četly jsme první část, když najednou k nám přiběhlo "divoké prase" a porazilo nás. Au!
"Tohle nemám zapotřebí!" zvolala Bětka a v tu ránu zašuměl celý les a listy se třepetaly v černé tmě. Vstaly jsme a po kamenité a nerovné stezce jsme šly dál.
"Pomoc! Co to je?" zakřičela jsem. Spadla jsem do velké díry, do takové, kam se v pravěku chytali mamuti. Byla jsem špinavá od hlavy až k patě.
"Bing, bang, bing," zvonil zvon, který zněl jako klekání. Měl dlouhý a pronikavý zvuk, při kterém běhal mráz po zádech.
Četly jsme další úryvek. Bála jsem se. Měla jsem špatný pocit z toho zvonu. Pořád jsem se otáčela, jestli za mnou někdo není. Nebyl. Když jsme dočetly, vydaly jsme se za další svíčkou. Náš krok byl pořád rychlejší a rychlejší. Povídaly jsme si a přitom jsme už skoro běžely, protože jsme chtěly být zpátky.
"Jauvejs!" zasténala jsem, když jsem zakopla o pokácený strom. Zase já! Poškrábala jsem se o větve a narazila ruku. Nohy mi trochu krvácely a byla čím dál větší zima. Na rozcestí jsme se daly doprava a uviděly dvě silně hořící svíčky. U nich jsme se zastavily a našly jsme papír, vlhký a špinavý, na který jsme se podepsaly. Blesk! To byl Metoděj schovaný za pařezem. Vyfotil nás a vysvětlil nám, jak se dostaneme zpátky.
Kráčely jsme lesem nás vyskočil Matěj ze stromu přivázaný na horolezeckém laně, oči černé jak dva uhly. Obě jsme vyjekly, až se náš hlas rozezněl po celém lese a ztratil se někde v dáli.
Stála jsem v chatce a svlékla jsem si špinavé oblečení. Rozepnula jsem zip u spacáku a potichoučku, abych nevzbudila ostatní, jsem do něj vlezla. Přemýšlela jsem o dobrodružství, které nám septimáni připravili, na zážitek, který si budeme všichni pamatovat a rádi na něj budeme vzpomínat. V těchto myšlenkách jsem usnula a snila jsem.
Komentáře
Vždyť to bylo v primě... Ale teď bych to už takhle fakt nenapsala... ![]()
[3]: Takhle už by to z naší třídy nenapsal nikdo!
Ach jo, to byly časy, v primě...
Úkoly byly jednoduchý, někdy dokonce krátký nebo vůbec žádný...
Oproti tomu teď jak nás profesoři drapli hned od začátku to teda byla Hawai. ![]()
Přesně
Pod pojmem -krvácely- si totiž Kačko většina lidí představí když ti z rány prýští krev a ne když se škrábeš a trošku z toho teče krev...
Ale jak si řekla, to bylo v primě... ![]()
Trochu moc kýčovitý ale jinak supr