Óda na Barunku
Och, ta neskonalá krása,
Och, ta nedostižná moc!
Kdo jí poznal, ten už jásá,
Kdo nepoznal, probdí noc.
Lokny černé, dlouhé, dravé,
Ale ovšem - vše je pravé!
Oči, ze kterých jde strach,
šedé - jako prach!
Její růžolící líce,
přidávají na kráse ještě více,
dokonalost, řekl/a bych.
Muck 3> *** Mtě kotě, slušíííí,
Všichni z ní super vědátorku tuší,
anebo ne, že by modelka?
Do srdíčka, je její prdelka.
Neberte tyto verše příliš vážně,
Porušil/a bych totiž body kázně...
Je to naše hvězdička,
bonbónek a kytička,
má nás ráda, a my jí,
tedy ódy složme jí.
Tato óda vtipná není,
KDOpak se to tam tak tlemí?!
Ále, to je Barunka,
Svítí jí ta korunka!
Ta korunka princeznovská,
Z velké země Serekunda,
Je to naše paní Ctnostná,
milá, hodná, pěkně tlustá.
NE! To přece není pravda!
Tlustá není, nebo jo?
Hubeňoučká jak ten Jarda (Jára),
To je konec naší šou.
*MUCK*