Tak jo. Protože tu už hoóóódně dlouho nebyl žádnej článek, tak jsem se rozhodla zveřejnit jeden nebo dva příběhy a pár básniček, který jsme rozepsala asi tak před 3 lety. Jsou naivní, ale každej si můžete udělat svůj obrázek ;)
Našla jsem je, když jsem si prohlížela Dokumenty a fakt je berte s hóóódně velkým nadhledem, jo?
Kačka
Žízeň není láska,
hlad není strach,
láska je sázka,
nebo pěkný krach.
Když nemáš lásku, nemáš srdce.
Když nemáš lásku, zhroutíš se prudce.
Když nemáš lásku, můžeš se opít.
Když nemáš lásku, neumíš se hojit.
Když nemáš lásku, nedojdeš ke smyslu života.
Když nemáš lásku, život je jen holota.
Proč je jen tolik opuštěných dětí,
je jich dokonce víc, než na světě smetí.
Rodiče je jen postaví ke silnici,
a napíšou na ně : "Volně k odběru"
když si
je nikdo nebere řeknou si:
"Hodíme je do sběru!"
Ať je léto nebo zima,
život je fakt hodně prima,
ať je křeček klidně slon,
někdy vyhraju milion.
Za to si pak koupim kabriolet,
a k tomu rovnou divadlo Marionet.
Až budu mít káboše,
přibidou mi kámoše,y
potom zajedu na hoďku do New Yourku,
abych měla zase ňákou storku.
P.S. tahle básnička se mi vážně nevyvedla :D
A tady je jedna docela dost dlouhá povídka (hodně hodně holčičí, psala jsem jí v 10ti, tak kluci to nebude asi nic pro vás ;)
Debbie, naše australanka!
1.6. Pondělí
Milý deníčku,
přesně dnes, 1.června, jsem věděla, že už se po prázdninách nebudu moci dál každý den stýkat s Jessicou, mojí nejlepší kamarádkou. Dostala jsem se totiž na jinou školu a budeme se stěhovat (což se mi vůbec nelíbí!). Nejdříve mi to bylo celkem jedno, ale potom to na mě začalo doléhat, ta nostalgie, co jsme spolu s Jess prožily a co bychom spolu mohly ještě prožít v 9. třídě, kam půjdeme po prázdninách.
Dneska jsem se tedy konečně odhodlala začít psát deník, asi po třech nepovedených pokusech (ale teď už to fakticky dopíšu!).
1.6. Škola
Ve škole jsme si s Jess posílaly zprávy, co učitelé nevidí rádi, ale tak chápete…
Tak co, půjdeš
tedy na tu jinou školu?
Jess
Jo, a budeme se stěhovat do nějaké vily za městem. V mém pokoji je střešní okno a je vymalovaný na mojí nejoblíbenější barvu, zelenou. A nádherný nábytek!
Debbie
To mi nemůžeš udělat!
Jess
Ale neboj, o prázdninách něco podnikneme…co třeba jet do Austrálie?
To není zas tak špatnej nápad…
Jess
Počkej, já si dělala legraci. To jako myslíš vážně?
A proč ne?
Nevím, je to daleko.
Tak se potom domluvíme.
1.6. Pondělí, Doma
Teď sedím na mé nejpohodlnější pohovce, která je celá zelená a má dřevěné nohy, na kterých je vyryto moje jméno Debbie a přemýšlím. Nemám co dělat. No jasně, kromě toho, že píšu deník. Jé, někdo zvoní!
"Nazdar," přihrnula se ke mně Jessica se štosem obrovských knih.
"Co to je?"
"Ale, hodně jsem přemýšlela o tý Austrálii a tak jsem obešla celý město a vzala všechny letáky cestovních kanceláří, co tam byly. Zbytek mám ještě na kole."
"To je fajn, ale uvědomuješ si, co to všechno obnáší? Musíš mít hodně peněz, někoho staršího osmnácti let a plno dalších nezbytných věcí," řekla jsem.
"Ty jseš tak hrozně přecitlivělá, Debbie. Hele, koukni tady," ukázala na stránku s domem k pronajmutí v Sydney, "částka na měsíc ubytování je čtyřicet tisíc korun. Jídlo si tam budeš vařit a potom už nic jiného nebudeš muset dělat!" přemlouvala mě Jessica.
"No jo, ale nevím, jestli tam ubytují čtrnáctiletý holky," řekla jsem pochybovačně a překřížila si ruce na hrudi.
Mě je teprve čtrnáct, ale Jessice je už patnáct. Já budu slavit patnáctiny 5.června. Jess řekla, že najde nějakou brigádu, abychom si vydělaly na tu dovolenou. Já mám vydělaných asi deset tisíc, ale rozhodně všechno nedám za ten zájezd. Jessica by určitě řekla, že jsem "strašnej skrblík".
2.6. Úterý
Škola
O francouzštině mě Jess zahlcovala otázkami a přesvědčováním o Austrálii, že jsem jí musela umlčet jiným tématem. Dala jsem jí papír, a ať napíše všechno její oblíbené.
Můj papír vypadal takhle:
Písnička: I've had a time of my life z Hříšného tance
Školní předmět: literatura
Jídlo: ryby
Film: Hříšný tanec
Roční období: léto
Jessici papír vypadal takhle:
Písnička: She's like the wind z Hříšného tance
Školní předmět: matematika
Jídlo: těstoviny
Film: Pomáda
Roční období: jaro
Chodíme s Jessicou do anglické školy, protože můj táta je Američan a její máma je Angličanka. Já jsem se narodila v Kalifornii a Jess v Londýně. Naši rodiče se potkali až v Česku, kdy společně pracovali na jednom projektu. Jsou architekti. Jessici táta je hrozný egoista. Můj táta je hodný, milý, hezký, ale je hrozný workholik.
2.6., Úterý
Jídelna
Ve frontě byla také moje kamarádka Ashley, která dneska přišla do školy po nemoci. Je velká optimistka a vždycky mi dá dobrou radu.
"Čau holky," přihrnula se do fronty Jessica, "potřebuju ti něco říct, Debbie. Ptala jsem se mámy na tu brigádu a ona říkala, že prý patnáctiletý holky nemůžou nic pořádného dělat, možná jenom tak rozdávat nějaký letáky…"
"Chápu, takže Austrálie se odkládá na dobu neurčitou," řekla jsem.
"Ale ne, táta navrhl, že bychom každý den mohly zajít k nám, a dělat nějaký domácí práce, a že by nám za to vždycky zaplatili. Můžou nám prý pomoct i Ashley a Bella.
Takže si budeme každý den vydělávat žehlením, praním, vařením a hlídáním Jessici malého brášky Danyho. S Ashley a Bellou jsme se domluvily, že nám pomůžou a potom tam můžou jet s námi. Přišlo mi to jako dobré řešení. Chtěla jsem tam vzít i Simona, který se mi hrozně líbí, ale holky mi to zakázaly, protože bych prý měla oči jenom pro něho a na ně už neměla čas. Mají asi pravdu. Simon má ale velké modré oči a nádherný úsměv, že když se jen trochu pousměje, podlamují se mi kolena.
3.6., Středa
Po škole jsme byly s holkama u Jessici. Rozdělily jsme si práce tak, že ta nejstarší dělala nejtěžší práci, ale Ashley s Bellou jsou dvojčata. Bella je o jednu minutu mladší.
Jessica má obrovský dům. Je postavený ve viktoriánském stylu a mají tři služky. Všechny prý ale paní Wrightová vyhodila a místo nich bude platit nás. Tak tedy Ashley hlídala Danyho, který se v jednom kuse někam batolil, a když se zrovna nebatolil, tak prohrabával koš, a když zrovna neprohrabával koš, tak brečel. Ashley má ráda děti a umí to s nimi, ale tohle bylo na ní fakt moc, ale ona říkala, že za výlet k protinožcům to stojí. Belle nějakým záhadným způsobem vytekla pračka a já jsem se asi třikrát spálila žehličkou. Ale když přišla paní Wrightová, všechno to snažení nás za něco stálo. Každá jsme dostaly tisíc korun.
4.6. Čtvrtek, Škola
DNESKA JE TO PŘÍŠERNÝ!!!
Všichni si něco šuškají a mě pořád odstrkují. Pěkně mi to leze na nervy.
"Jess, pojď jsem," vytáhla jsem jí z hloučku, "co to má jako znamenat?"
"Nic," zadrmolila, "máš zejtra čas?"
"Jo, asi jo," řekla jsem otráveně.
"Tak přijď zítra v 18:00 ke mně domů."
To je všechno, co mi řekla a zase odešla. Teď jsem přišla od Jessici, kde jsem hlídala malého Danyho. Musela jsem instalovat dětské pojistky, protože Molly (paní Wrightová) říkala, že se začal už včera batolit, tak aby se mu nic nestalo. To jsem zvědavá, co na zítřek připravuje Jessica.
5.6., Pátek, po schodech do Jessina pokoje
Strachem nebo možná těšením se mi klepou kolena a buší srdce tak zběsile, že mi asi praskne. Tak dobře, už jsem tu. VÝDECH, NÁDECH…
"PŘEKVAPENÍ!"
"Tý jo, moje narozeninová oslava ," zakřičela jsem, "jak jste to zvládli?"
ANO, BYLA TAM CELÁ TŘÍDA!!! Ještě nikdy jsme se nesešli všichni. Jess mi vyprávěla, co kdo měl na starosti.
"John měl balónky, Mike kelímky, Linda sehnat lidi, Daisy hry… a já dort! Pojď, jdeme na něj," řekla Jess.
Dort byl ze všeho nejlepší. Když jsem k němu přišla a všichni začaly zpívat Hodně
štěstí, zdraví, vystřelily z něho prskavky a konfety a velký nápis DEBBIE. Jessica je nejlepší kamarádka na světě.
6.6., Sobota, Škola na dívčích záchodkách
"Hele, Debbie, ptala ses na ty prázdniny už rodičů?"
"Ne, bojím se."
"Ale stejně tam už budeš muset jet, když už máme skoro vyděláno…"
"Hm. Máš pravdu."
Školní záchody teda vůbec nejsou pěkné. Na jejich bílých oprýskaných stěnách jsou béžové špinavé kachličky a na stropě jsou skvrny od mokrých utěrek, které tam z legrace házíme.
6.6., Doma
Já se prostě nezeptám. Ne, ne, ne. Už předem znám odpověď a nechci poslouchat, co všechno by se mi tam mohlo stát. Řekla jsem to jedině mojí starší sestře Frances, která se nabídla, že nás tam doveze a domluví ten dům. Někdo mi volá!
"Haló," řekla jsem.
"Ahoj, Debbie," ozvala se Jess.
"Čau, Frances pojede s námi, protože potřebujeme někoho, komu už bylo 18."
"To je ta černovláska s velkýma očima a perfektní postavou?" zeptala se mě Jess.
"Jo, ta. Moje sestra!"
"Aha. Promiň,"omluvila se mi Jess, "ale perfektní postavu fakt má!"
"To jo, chodí čtyřikrát týdně do posilovny a má svýho osobního trenéra."
"Já už musím, Debbie. Jedeme za babičkou."
"Pa," odpověděla jsem.
6.6., Půlnoc
Právě mi volala Jessica z domova, že jí máma chce dát k babičce, protože musí jít do kanceláře. A bude tam i přespávat, aby měla projekt brzy hotový. Ani mi Jessica nemusela nic vysvětlovat, proč je tak zoufalá. Její babička je poděs babiček. Každé ráno nutí Jessicu (když Jess u ní přespává) běhat tři kolečka po vesnickém hřišti a vaří jí její nejneoblíbenější jídla, aby si na ně (podle její teorie) zvykla. Mindy (babička) má krátké kudrnaté šedé vlasy a nosí hodně extravagantní oblečení. Já mám tedy asi o sto procent lepší babičku. Je to taková ta klidná babička, která sedí na houpacím křesle, plete nebo šije, žehlí a pere a dívá se na staré černobílé filmy, nikoli na Kriminálku Miami nebo Sběratelé kostí jako Mindy. Už musím spát, nebo zítra nebudu vyspalá na test z literatury.
7.6., Škola
Uf, už mám za sebou literaturu. Test byl opravdu těžký, ale jelikož mi literatura jde, zvládla jsem ho levou zadní. Ani Emma, třídní premiantka ho nezvládla tak dobře jako já. Na všech testech na naší škole je dobré to, že nám je učitelé opraví hned. Jessica a Ashley s Bellou mají za tři. Já za jedna.
7.6., U Jessici
Dneska jsme si vyměnily práce, takže jsem prala. Bohužel jsem smíchala barevné oblečení s bílým, takže všechno bylo růžové, zelené, oranžové nebo modré. Bella zase propálila žehličkou šedé tričko paní Wrightové, tak jsme běžely do nákupního centra a koupily nové tričko a několik bílých kousků z Reserved, Orsay a Promod. Ashley hlídala Danyho, který jí právě utekl asi do třetího patra, a tak si řekla, že si dá pohov. Jakmile jí ale Jessica řekla, že ze třetího patra se chodí na střechu, tak jsme tam všechny vystřelily. Dany se tam v pohodě díval na pohádku.
"Ten kluk je fakt hroznej," řekla nám Ashley, když usnul.
"To víš, teď je v tom věku, kdy chce všechno hned vyzkoušet," řekla Jess.
Podle mě je Dany asi hyperaktivní. Já jsem prý byla jako malá hyperaktivní. Byla jsem dokonce i na policii, protože jsem kopala do skleněných dveří banky. Když jsem tuhle historku vyprávěla holkám, dostaly strašný záchvat smíchu a nemohly přestat. Když přišla Molly, dala nám všem peníze. Potom jsme jí řekly o novém oblečení a ona nám za to moc poděkovala, že je ještě hezčí než to přebarvené.
8.6., Škola
Dneska probíhá rozloučení s 9. třídou na školní zahradě. Projev bude mít Jane White, která je snad nejhezčí holkou na škole. Dnes má na sobě růžové džíny s bílým tričkem od
Chanela a boty na podpatku.
Kdo jste to dočet až do konce, tak jste vážně borci!
