Únor 2011

Moc velká věc

28. února 2011 v 16:58 | Lehce debilní Běéťa |  Zábava
Tááákže. Mám teď chuť se velice tajemně hyhňat a poťouchle se usmívat a to je opravdu příhodná nálalada pro sdělení toho, že se STALA OPRAVDU VELKÁ VĚC!!!!!!!!!!!!!!! Ano, vím že to nikoho nezajímá, ano, vím že stejně nevíte o co jde takže je vám to nanic, ano, "připadám si lehce těžce jako debil"... Ano, stala se OPRAVDU VELKÁ VĚC...

PODPATKY - ANKETA!!!

25. února 2011 v 10:22
HLASUJTE HLASUJTE HLASUJTE!!!

Třída

21. února 2011 v 15:46 | Běéťa
Dávám sem pár obrázků třídy. Víc psát nebudu. Nemám na to náladu... :)
Zelená1
Oranžová1
Zelená2
Oranžová2
Zelená3
Oranžová3
A teď se vám bude pomalu načítat blog! Cha! ]:)

Další perlička

20. února 2011 v 15:40 | Jakub |  Perličky ze školních lavic
Nasťa se na hodině angličtiny houpe na židli a naráží do skříně, na které stojí fíkus.

Rufer: Nasťo, nehoupejte se na té židli, ten fíkus na vás spadne a vy přijdete domů buď zelená nebo praštěná. Nevím, co z toho je horší. 

už tu dlouho nebyly žádný perličky

16. února 2011 v 19:06 | Péťa |  Perličky ze školních lavic
Martin: Takže univerbizace by byla: Doma mám v krabičce hodně plochejch disků?
Jáchym: To je spíš multiverbizace
Tatíček: To je multiblbost


Profota: Co nám přináší větry z východu
Matěj: Láhve od vodky



Tatíček: Kočička! HAF HAF

Pomoc!!!!

12. února 2011 v 15:05 | Péťa |  Poznámky z předmětů
Hele sem docela v průseru... Fakt netušim do kdy máme odevzdat ten protokol o exkurzi a těch málo zápisků, který sem měla jsem ztratila... prosím, mohli byste mi to někdo poslat????
Díky :)

Cesta - příběh ze života

5. února 2011 v 12:09 | Ehm |  Naše tvorba
Ve vlaku bylo dusno a vedro. Z napůl otevřeného okýnka se linula záře jarního slunce, při jímž světle si pan Rouden právě četl Lidové noviny. Jeho hnědý, na pohled z druhé ruky, kožený kufr se pohupoval ze strany na stranu.
V kupé seděla na protějším sedadle dívka. Měla na sobě dlouhou sukni a košilku. Na klíně si pozorně hlídala svého králíka černého jako noc. Jevila se jako slušná, mravná, ale její tvář hizdila jakási nevědomost.
Pan Rouden se jí nejistě zahleděl do očí. Dívka se jen nervózně pousmála a sklopila oči k zemi. Tento okamžik se stal pro dívku ale nezaměnitelným v jejím životě. Pan Rouden jí nějak magicky přitahoval a jeho pohled jí utěšoval.


Toto je začátek a napište do komentářů svůj názor - pokud se vám to bude líbit, dopíšu to, ale pokud ne, tak to dopisovat nebudu ;)