Březen 2011

Varná konvice za neuvěřitelnejch 199 Kč!!! :)

29. března 2011 v 18:44 | Váš Duch Sekundy, starajíc se o ten mini čajovnickej koutek, z nějž byla odebrána varná konvice... |  Úkoly
TÁÁÁÁKŽE!
V Hypernově maj varnou konvici Sencor za 199 Kč, a protože se nám ta stará někde zapomněla, tak bysme si jí mohli koupit... Na každýho to totiž vychází asi 8 Kč, což je dost vtipný :D
Pište názory a souhlasy (nesouhlasy neberu) do komentářů ;)

Váš Váš Duch Sekundy, starajíc se o ten mini čajovnickej koutek, z nějž byla odebrána varná konvice...

JARNÍ PETRKLÍČ

27. března 2011 v 9:09 | informator
Ode dneška jsou k dispozici na internetových stránkách výsledky hudební soutěže spolupořádané PORGem Jarní Petrklíč.
Blahopřejeme výhercům soutěže (tj.držitelům zlaté stuhy) a ostatním co se také pěkně umístili (tj.jiné stuhy než zlaté).
Zde jsou výsledky:

Dominika Hermanová, prima - starší zpěváci - ZLATÁ STUHA
Daniel Hykl, sekunda - starší instrumentalisté (klavír) - ZLATÁ STUHA
Jakub Durec, Jáchym Knězů, Jan Uhlíř, tercie - Malé soubory - BRONZOVÁ STUHA
Petr Kaftan, kvarta - starší instrumentalisté (fagot) - STŘÍBRNÁ STUHA


Myslím, že výprava PORGu byla velice úspěšná, škoda, že jsem nebyl u těchto výkonů. Rád bych si poslechl zpěv Dominiky, hraní Dana, soubor terciánů i fagot Petra. Jen mě trochu zaráží, že v kategorii instrumentalisté srovnávali třeba housle s harmonikou a flétnu s cemballem. Také je dost zvláštní, že v kategorii zpěváků a instrumentalistů byl rozsah 6.-9. ročník, tj. cca 11-15 let.

Ještě jednou tedy blahopřejeme umístěným!

Sbírka nej vtipů z kategorie 'O policajtech'

23. března 2011 v 19:46 | pristizastavka |  Zábava
Jeden kluk v baru povídá kámošům: "Hele,víte proč policajti chodí vždycky dva?
Jeden umí číst a druhej psát!" Slyšeli to dva poldové a jeden říká: "Váš občanský průkaz prosím!" Přečte si ho a dodá: "Franto, piš si."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přivezou na kaši rozmláceného policajta na pohotovost:
"Proboha, co jste dělal?"
Policajt odvětí: "Ani se neptejte. To je dneska den. Nejdřív mě kopnul kůň, potom mě porazil náklaďák a nakonec mi do hlavy vrazilo letadlo!"
Doktor se zděsí: "Proboha, jak je možný, že jste to přežil?"
Policajt: "No naštěstí pak přišel nějaký chlap a vypnul ten kolotoč!"

Olivy

20. března 2011 v 15:53 | Paťang
Máte rádi olivy? Pište do komentářů.

Debilismus III. stupně

18. března 2011 v 23:04 | Květa |  Naše tvorba
Hele, já sem dám takovejch pár blbostí.

Douša a Eliška byli úplně podělanej "pár", fakt, dyť spolu ani nemluvili a dušín to vždycky omlouval tím, že si prej SMSkovali, pěkná debilita. Dušín pak už na Elinu nadával atd. a na mí super-rady vůbec nedbal a nechával se elino-ničit zevnitř. Po dvaceti tisících letech si našel holku ze základky, která má odporný méno, který tu nechci zmiňovat a pořád řikal, že už to bude, ale nic a elina, dušín se k ní pro vylepšení vztahu přestěhoval a já si musel sednouta na MÍSTO MYŠONĚ abych mu zůstal jako lavice-vedleseděč a vona se prostě odšoustla o místo dál, fakt debilní. Dušín to po čase nevydržel a snad to udělal, já dostal jenom SMSku: udělal sem co si chtěl (smajlík) sem dobrej (smajlík). Řek bych že i mluví pravdu, protože je teď elina ještě otravnější než dřív.

Tak, za tohle mi bude elina a dušín nadávat atd., ale nenechte se zmást, je to pravda, sice šokující, ale pravdivá pravda.

A tady pár teorií, který sem udělal na základě pozorování:

existujou tři typy lidí: Pozitivní (jako já), proměnlivý (jako dušín) a negativní (to si domyslíte), pakj je jedna bonusová: debilové.
proměnlivý lidi se dokážou bavit (jakkoli) s obouma ostatníma druhama, pozotivní a negativní sou prostě odlišný.

Aby spolu mohli dva lidi chodit, musej bejt buďto ze stejný skupiny nebo pr. a něco, pak by tam mělo bejt pár faktorů, který maj společný, protože doplňování je blbost - třeba že sou chytrý, bez mozku atd.

V každym vztahu má každej partner poradce, fakt, všimněte si toho.

Když nemáte společný faktory, můžete bejt kamrádi, nebo i možný poradci v možnym vztahu toho druhýho.

Ta nejlepší teorie je:

když se de na oběd, melo by se chodit ve dvou, protože třetí to vždycky nějakym zbůsobem kazí. když sou čtyři sou to jakoby dvě partičky, ale navzájem se vyrušujou a když je jich pět maj tam ještě záškodníka. prostě od čtyř nahoru už je to blbý.

Vim že na mě budete všichni nadávat (elina, dušín atd.), ale já na vás seru!

Varná konvice (Miničajovna ve třídě :))

18. března 2011 v 20:33 | Kačka |  Tipy
Ahojte!
Takže, náš koutek s bejvalou varnou konvicí a hrnečkama se jaksi přestal udržovat. No, víceméně tam varná konvice vůbec není. Takže, kdo jí máte doma (Martin J. jí měl "umejt"), tak jí přineste. Martin J. si blog s největší pravděpodobností nečte, což je naprd, takže mu to někdo vyřiďte :) Když se konvice nenajde, nebo Martin nebude schopnej tu varnou konvici vložit do své uctěné tašky a s tou nějvětší laskavostí ji přinést do školy, tak by každej moh dát asi tak DVACKU na novou.

Pěknej konec března mějte!
Kačka

Prdel

15. března 2011 v 23:30 | Prdel
PRDEL!

Opět třídní paparazzi

13. března 2011 v 21:13 | Třídní paparazzi |  Zábava
Protože někteří mají kecy (ehm, ehm, tomáši), že jsem předchozí fotku nevyfotil, mám pro vás opravdu žhavou novinku!!!!! Vůbec to neni udělaný ve picniku...

Jen přejme mladým milencům, ať jim to dlouho vydrží :)


nevim jak by se to mělo menovat....tak třeba nová práce

10. března 2011 v 20:48 | hou hou hou magor džou |  Naše tvorba
Znáte to. Jste chlap, kterej si musí najít práci, aby uživil svoji manželku - která už se po deseti letech manželství nezdá tak hezká jako dřív - a vaše čtyři děti. No jo, stát snižuje sociální dávky a to pro vaši šestičlennou rodinu nestačí. To víte, manželka chce být krásná, dítě chce být in a mrňous chce vyměňovat plínky.
Máte nulové vzdělání a jediné na co myslíte je, jak si večer sednete do hospody a s kamarády si popovídáte jakej byl den a jak si budete vyprávět historky, které si vyprávíte každý večer.
Většinou to skončí tak, že si sám uvědomíte svou situaci, najdete si v novinách nebo na internetu inzerát a jdete do toho. V den konkurzu si oblečete své nejlepší oblečení, dohladka se oholíte a naparfémujete se nejlepší voňavkou, kterou seženete. Pak se vypravíte buďto autem nebo dopravou k sídlu firmy. Vystoupíte, vejdete, na recepci oznámíte, že jdete za šéfem a vstoupíte do předsíně. Tato moderně vypadající místnost se vám zdá sice hezky zpracovaná, ale ne zrovna přívětivě vyhlížející. Mladá, atraktivní sekretářka, oděná v decentních šatech si v rohu si klape na svém počítači. Po vyčkání, kdy se šéf v jeho pracovně dohaduje s podřízeným, se otevřou dveře a vynervovaný zaměstnanec rychle projde předsíní a dělá, že vás neviděl. Po chvilce se ozve sekretářčin telefon, po kterémžto hovoru se sekretářka ubere do malé místnosti s umyvadlem a kredencí uvařit kávu. Když je káva uvařená, odklusá paní sekretářka do šéfovi pracovny. Až se vrátí, zdělí vám, že máte vejít. Uděláte co řekla - otevřete dveře a vstoupíte. Šéf vám rádobi kamarádským tónem řekne, nebo spíše přikáže: "Sedněte si, prosím." Při sedání si vás prohlíží od hlavy k patě. Následný rozhovor se liší podle povahy šéfa, ale většinou nemá velmi pozitivní náboj. Při opouštění budovy si, ale v každém případě myslíte, že jste to totálně podělali, ale zároveň se uklidňujete, že pravděpodobně více lidí o tuto právi nežádá.
Ale v mém případě to bylo jiné. Má histerická žena, mi sdělila, že nemáme dostatek peněz, a že mám začít pracovat. Dobrá. Našel jsem si v novinách slušně vypadající práci, to víte - slušná práce to jsou slušně peníze, ale musí na to být i slušný, nebo jen naoko slušný člověk, což já ani zdaleka nebyl. Kvůli "zeslušnění" jsem navštívil holiče, obchod s oblečením a žena my obstarala starou (snad) pánskou voňavku. Když byla procedura dokončena, vypadal jsem skoro jako džentlmen z patnáctého století, nebo kdy ty džentlmeni byli, prostě jsem vypadal slušně. Jelikož jsme v té době neměli s rodinou auto, musel jsem jet načerno bídou. Když jsem dorazl na místo, shledal jsem, že budova, kam jsem měl namířeno sice nevypadá tak jsem očekával, ale určitě to není žádná ruina. Vnitřek budovy vypadal podobně jako její vnějšek, doslova. Vzorový vzor socialistické architektury. "Žádná recepce? - no dobře snad se trefím do správné místnosti." Trefil jsem se. Žádná moderna to tedy nebyla, jak už jsem řekl, vzor socialismu. Na stěnách visely kulaté rozžhavené radiátory schované za dřevěné kryty, na stropě kulatá lampa z šedesátých let a okolo bíle nalakovanách dveří dvě obrovské skříně s "čudlíky". Sekretářka sice byla v rohu, ale určiě nebyla mladá a ani zdaleka ne atraktivní. Byla to postarší žena, s tygrovanou blůzkou a hnědými dlouhými kalhotami.
"Vy jdete za panem vrchním?" zeptala se skřípavě. Já jsem souhlasil. Měl jsem vejít dovnitř, žádná káv se nekonala. Přivítal mě sympatický muž v pruhovaném tričku a džínách. "Á, dobrý den, nečekal jsem že příjdete tak brzo, posaďte se…nechcete sklenku slivovičky, mám domácí od kamaráda z Moravy." To mě trochu zaskočilo. "Ne, ani ne, děkuji." Šéf se opřel o desku stolu a začal, už trochu vážnějším tónem: "No, tak vy jste tady kvůli nové právi, že?"
"Ano." Odpověděl jsem.
"Ták, co jste vlastně dělal předtím pane" odmlčel se. "Borůvka. Milan Borůvka" doplnil jsem ho. "Ano, pane Borůvko, máte nějaké předchozí zkušenosti?"
Zaváhal jsem, ale řekl jsem pravdu: "Dělal jsem v autoservisu pomocníka, ale jinak…jinak no nic."
"Nevadí, stejně nepotřebujete žádně zkušenosti" řekl šéf a šibalsky se pousmál.
Pak jsme se asi půl hodiny bavily o jeho práci, jeho rodině a přes chatu v jizerských horách to dospělo až k jeho zážitkům ze západní afriky. Po této konverzaci mi můj nový kamarád, Radek vyprovodil.
Když jsem opouštěl dům, myslel jsem na to, že šéf je dobrý chlap a že by mě mohli vzít, pak už jsem myslel jen a jen na jeho vyprávění o Serekundě.

Když už s tim začínáte všici, tak proč ne já(tečka)(čárka) neboli Útěk před ufony aneb nový spolužák

9. března 2011 v 16:53 | Ten, jenž kazí vzduch v naší krásné třídě a hodlá to dělat ještě minimálně do oktávy...Muhehehehehe!!!!!!! |  Naše tvorba
Ministerstvo zdravotnictví varuje: Neberte tuto povídku, stejně jako MobyDicka ani moc, ani trochu vážně, mohlo by to vážně poškodit vaše psychické zdraví!
"Néééééééééééééééééééé!!!!!!!!", zaječela ségra ze spaní.
Proč jsem jí, já pitomá, jenom dávala k narozkám ten film Čtvrtý druh? Teď se jí zdá pořád jenom o tom, jak jí unášejí ufoni. Super. Ještěže je pátek a zítra nemusím do školy.
"Dej ty svý páchnoucí pracky pryč! Mám kaktus a nebojím se ho použít!"
Achjo, proč jsem jenom ty svý milovaný špunty do uší půjčila Hance? Teď si můžu nechat o spaní jenom zdát… Teda kdyby to šlo.
Cvak! zacvakly mi kolečka v hlavě do sebe. Nápad! Vzala jsem si spacák, hodila si ho na záda a přeručkovala po provaze vedoucím z mého okna až k rozložité lípě na kraji zahrady. Uvelebila jsem se v rozsoše stromu a zadívala se do lesa. Konečně klid.
Náš barák stojí na samotě. U lesa. Vesnička jménem Černá voda, která je zároveň nejbližší civilizací, je odsud asi pět kilometrů. Na opačnou stranu od této vesničky je asi osm kilometrů, taky v lese, podivnej děsivej barák. Nejsem žádnej strašpytel, ale v tom baráku bych nepřespala ani za zlatý prase. Což by neudělal ani ten největší chlap ve vesničce. A dotoč děsivýho baráku se přistěhoval ten novej kluk. Zadívala jsem se do blba a přehlála si v hlavě celej ten divnej dnešní den...
Dneska měl přijet novej spolužák, Vilhelm Kaska. Divný jméno. prej bydlel v tom divnym děsivym baráku na samotě. Nechápu, jak tam někdo dokáže žít a nezešílet nebo si aspoň nenadělat do kalhot strachy nebo obojí. No co, snad bude normální. A sem přijede někdo novej jednou za uherskej rok.
Před školou zastavilo auto. Bylo moc moderní na tuhle prdel světa. Nikdo z místních, takže to musí být ten novej. Zjistila jsem, že bude chodit do naší třídy. Super, aspoň se bude konečně něco dít. Otevřely se dveře a vystoupil… kluk. Jestli bude opravdu chodit sem, tak i nejhezčí kluk na škole. "Blonďatý spolek" vzdechl. To víte, blondýny, IQ ala vánoční kapr čili na ránu z milosti a myslí si, že sbalí každýho. Jo, ten kluk byl fakt kus, ale ne můj typ. Něco mě na něm odrazovalo. Skoro jako bych se ho měla bát. To bude tím, že je cizí. Jo, to bude tím.
Slezli jsme se do třídy. Nováček si ještě něco vyřizoval v úřadě a my už seděli na místech. Nováček vstoupil spolu s matikářem, který ho donutil představit se před třídou. Chudák. Ale aspoň vím, že mu mám říkat Víťa. Když ho matikář poslal si sednout, sedl si vedle mě a ne vedle Tifuse, pardon, Tiffany. Divný.
"Ahoj, já jsem Sára.", řekla jsem, aby věděl, vedle koho to vlastně sedí.
"Ahoj. Mě už asi znáš. Dědek jeden protivnej!", ulevil si Víťa.
"To na něj sedí. Jak se ti tu líbí?"
"Jde to. Celkem super, pomineme-li, jaká je to tu díra."
"Díra? Prdel světa, chlapče! A líbí se ti tu, páč si ještě nezažil tělák. Tělocvikář je sadista."
"Já přežiju všechno.", zasmál se.
"Proč sis sedl vedle mě a ne vedle Tifuse, pardón, Tiffany?", nedalo mi to.
"Copak vadím ti tady, Jestli jo, odsednu si."
"Ne, v pohodě, jenom mě se většina lidí vyhýbá. To víš, introvertní šprtka, podivínka, vyvolávající duchy a ještě k tomu děsný nemehlo…", zasmála jsem se: "aspoň víš, na čem jsi."
"Já byl taky vždycky outsider," řekl Víťa, "a navíc nemám rád nafoukaný blonďatý pindy."
"V tom případě tě musím varovat před támhletím blonďatým spolkem."
"Neruším vás, Sáro?" ozval se matikář.
Ztichli jsme. V povídání na téma rodina, Víťův bratr v Americe a Víťova inulá škola pokračovala konverzace skoro do oběda. Já mu na oplátku dala informace o lidech tady, na koho dát pozor, a tak. Ten kluk je děsně prima. Přesto z něj jde trochu strach… Divný.
Nastal čas oběda. Stáli jsme ve frontě. Terka hodila tlamu a vrazila do Tifuse, která to poslala dál dominovým efektem a tím pádem jsem dost tvrdě narazila do Víťi, stojícího přede mnou. Když říkám tvrdě, tak nemyslím moc, strčila jsem do něj jenom tochu, ale ten kluk je snad z oceli! Asi budu mít na rameni modřinu. Krom toho, je děsně ledovej. Divný.
Když jsme si sedli a obědvali, všichni si užívali, že výjimečně není k jídlu blaf, ale skutečné, nefalšované jídlo. Až na Víťu. Ten se v tom nimral, a když se nikdo nedíval, tak se šklebil, jakoby to chutnalo jako bláto. Divný.
Odpoledne proběhlo ve stylu uvolněné konverzace. Až na jednu maličkatou příhodu. O výtvarce seděla Terka s vlasama spletenýma do copu před náma. Což je normální. Ale Víťa jí najednou začal zírat na krk a ztmavly mu oči. Nekecám! Měl je černý a přisahala bych, že ještě před chvílí byly zlatý. Nenápadně jsem do něj strčila a on toho nechal. Ale i tak je to… divný.
Cestou domů jsem o Víťovi přemýšlela. Byl fakt hodně bledej, bledější než já, a to už je co říct! A taky celej...divnej. Asi šílím. Nebo čtu moc fantasy. Jsou to sice hezký knížky, ale když už kvůli nim považujete nové spolužáky za příslušníky jiné rasy, je na čase je odložit. Vzpamatuj se, Sáro! okřikla jsem se v duchu. Copak tady někde na tebe vybafne upír?
Cosi se v lese mihlo a já se vrátila do reality. Uf, jenom srnka. Ale před čím to zdrhá. Najednou barevná šmouha, zlomku vteřiny to přiběhlo, skolilo srnku a zakouslo se jí to do krku. Za necelou vteřinu! Šmouha se zastavila a začala sát krev z krku srnky. V měsíčním světle jsem rozeznala známou tvář. Víťa! Srdce se mi rozbušilo, až jsem se bála, že je uslyší. Uslyšel. Otočil se a vyskočil jedním skokem bez námahy ty tři metry do výšky za mnou na strom. Chtěla jsem křičet, utíkat, ale byla jsem tak v šoku, že jsem nebyla schopna pohnout ústy. Sklonil se nade mnou a v měsíčním světle se zaleskly dva dlouhé špičáky. Ucítila jsem bolest na krku, jak se do mne zakousl, a pak jsem padala a padala...
Viděla jsem dlouhý tunel, na jehož konci bylo světlo. Rozběhla jsem se a vstoupila do toho světla. Byla jsem v nádherné, zahradě, nic mě nebolelo, žádné starosti, žádný strach. Otočila jsem se a za mnou stála moje babička, která umřela před třemi lety.
"Vítej, děvenko," řekla a já jí skočila do náruče.
THE KONEC

Další z literárních pokusů, rozmáhajících se na tomto blogu

8. března 2011 v 21:20 Naše tvorba
Darren se zahleděl na oblohu a nervózně si prohrábl krátké, pískově zbarvené vlasy. Obloha byla šedá, šedomodrá s nádechem fialové která honícím se mrakům dodávala přízračný vzhled. Západ ozařovaly paprsky jasně oranžového slunce, jež zalévalo krajinu pod Darrenem zvláštním světlem a tvořilo sáhodlouhé stíny všech nerovností terénu.
Stál na kopci, nad jednou z malých nedůležitých vesniček, jejichž existence je omezená na Teď, protože si je nikdo nubude pamatovat a nikdo o nich neví dopředu, než ho cesty osudu zavedou do jejich poklidné náruče. Stál na kraji prudkého kamenitého srázu, spíše skály než kopce který se svažoval k vesnici, za jeho zády se svah pozvolna ztrácel v nekoněčných rovinách vřesovišť.
Něco zachrastilo. Trhl sebou a rozhlédl se kolem.... Bylo jasné že na někoho čeká. A že to nebude zrovna příjemné setkání. Poté podivně poskočil, zabořil ruce hluboko do kapes kabátu a začal dupat zmrzlou křupající trávou sem a tam. Povzdechl si a used na kámen u zakrslého keříku.... Vzpomínal jak si zde za svých dětských let hrával s mladším bratříčkem. Opět nervózně poposedl, vstal a začal zas přecházet sem a tam..
Po chvíli se zastavil a strnul, zdálo se, jako by s někým hovořil beze slov, najednou se uvolnil, vydechl a potřásl hlavou. Pak přiložil ruce k ústům a mocně zapískal. Po chvilce ticha vzduch prořízlo tiché vrčení a na skálu vyskákal labrador, vysoký asi dva metry. Darren si něco spokojeně zabrumlal a poručil psovi aby si lehnul, vylezl mu za krk, pošeptal mu nějaký příkaz do velkého chlupatého ucha a odjel do ztracených končin, kdesi za obzorem.
Po jeho odjezdu se na Rozervaném kopci nad vesnicí ozvalo tiché zachichotání, ale i to se závanem větru pozvolna doznělo. . .
Nečekejte že tu bude pokračování :-) Viz název článku

Příběh na pokračování aneb Komentářstory

8. března 2011 v 20:45 | Martha Albin |  Naše tvorba
Ahoj,

Napdlo mě, že bysme mohli založit příběh, který by tvořili všichni návštěvníci blogu.
Fungovalo by to asi takhle.
Začáteční věta by byla např. Šel jsem do lesa na jahody.
Někdo by do komentářu třeba napsal: Spadl jsem však do velké díry.
Takhle by to pokračovalo každý by napsal třeba 3 - 5 vět a příběh by se takzvaně interaktivně tvořil. Do komentářu pls napište, jestli s tím souhlasíte, pokud se návrh zalíbí, napíšu ůvodní větu do komentářů.

Podepsán Martha Albin.

Cesta (pokračování)

8. března 2011 v 18:26 | Ehm (no, nebudem si nic nalhávat, jsme to já, Kačka, a asi jste stejně už všichni zjistili :D |  Naše tvorba
Pan Rouden se opět začetl do novin, ale stále musel myslel na tu zvláštní dívku. Měl nutkání s ní hovořit. Zamyšlen se zvedl ze sedadla a vyndal z kufříku čokoládu pečlivě zabalenou v alobalu.
"Nechtěla byste čokoládu, slečno?" řekl pan Rouden s čokoládou v ruce.
"Ne, děkuji. Já čokoládu nesmím," odpověděla dívka.

Nová rubrika - návrh

7. března 2011 v 17:56 | Jakub
Napadlo mě vytvořit pro naše povídky vlastní rubriku na blogu. Co vy na to?

Komentujte, o víkendu bych se do toho případně pustil.

Dárek pro veleváženého a velechytrého "recenzenta"

6. března 2011 v 20:33 Zábava
Ano je to omezenec a pitomec, ano nemá jen kecat ale i něco dělat a ano mluvím právě teď o recenzentovi, ale přesto mu musím dát (aspoň trochu) za pravdu, že jsem se na Serekundu vybodl/a. Jo já vim řekl/a sem že už sem nic psát nabudu, ale přesto myslím že je mou povinností Serekundu dokončit... Nesťežujte si že ten konec je umělej, vím to sám/sama, ale chtěl/a jsem to už konečně nějak dokončit a umýt si nad tím ruce. Takže tady to máte, hloupé a nedokonalé ale musím to sem dát, ať se ó pan ůžasný recenzent může jít vycpat se svejma připomínkama:

Příběhy na pokračování

6. března 2011 v 11:56 | recenzent
Hele, furt tady máte kecy o tom, kolik je tu článků na pokračování a tvrdíte, že víc než dva tu bejt nemůžou (že jo Báro pitomá!!!)! Tak když tady takhle vystupujete, tak proč tady žádnej novej neni! Pokud vim, tak Serekunda byla nová naposledy když jsme jí od tebe ty pitomá debilní Báro dostali k Vánocům a to je skoro tři měsíce! Dále musím zkritizovat taky Honzu Doušu, jeho příběh taky déle než tři týdny nezná pokračování a cesta příběh ze života - jasný souhlas s pokračováním, kde je pokračování?? Báro, tak furt nelamentuj nad tim, jak je tu článků moc! Žádnej teď nikdo nerozvíjí! Tak se čiň alespoň ty, protože tvoje články jsou zatim ty nejlepší. To je můj názor. Do komentářů pište ty vaše.

Drby z vrby

2. března 2011 v 15:53 | Vodník šijící si botičky |  Zábava
Viděl jsem mnohé. Slyšel jsem mnohé. Tedy VÍM mnohé.


Vyroben papír s nápisem H+E! Konečně...

Profota nenechal OBA visící papíry bez povšimnutí. Pro páry "bohužel", pro ostatní "bohudík".

Květa balí Báru. Květa balí Lídu. Květa balí obě. Bára Květu nechce. Proč? Proč? To se ptáme všichni. Má snad už svého vyvoleného?

VeKa. Jasná věc! Co bude dál?

Profota se schází až nezdravě moc s Toegelem! Kují pikle? Nebo se snad mají rádi?

Eliška je nemocná. Že by zlomenina srdečního svalu?

Honza a jeho stará (snad už bejvalka?!) Bětka. Opuštěna kvůli Honzově nové lásce. A všichni víme, o koho se jedná!

Terka Edlová a Jáchym Knězů! Viděno, slyšeno, potvrzeno. Stará dobrá vrba!

Přibík a nová mladá profesorka. Matikářka, fyzikářka. Ženský ideál pro Něho! Bude něco? Nebo snad už je?

Bětka! Bětka! Bětka! Bětka! Bětka! Bětka! Bětka! Veselá, charismatická, krásná 13tiletá inteligentní dívka chce ________. (doplňte do rámečku)

Tož mé dušičky, to jsem popsal všecko, co jsem za posledních pár pozemských neděl spatřil z mé vrby. Ať se dějou věci dále!







Kačka a Vojta

2. března 2011 v 14:59 | Gossip výjimečný
Dnešní gossip zaměříme na vztah Kačky a Vojty.
Nebudu sem psát nějaký dlouhý kecy jako obvykle, ale napíšu rovnou jak to je.

Kačka a Vojta spolu chodí. Dneska spolu dokonce šli i na oběd, jak nevim kdo upozornil v komentáři článku Moc velká věc od úctyhodné a proslulé autorky Bětky, i když pochybuju, že věděla co dělá, když to psala... (viz jméno).
Dneska při cestě na nebo z oběda si Kačka dala s Klausem i pusu, nebo to byl francouzák, zdroje na internetovém chatu nejsou tak přesně. Tak si na to udělejte nějakej názor a pište je do komentářů.

A ještě jedna věc na závěr, týká se Honzy a Kačky. Všichni si myslí, že poslední dobou začíná nekalá věc. Kdo chodíte na skype, tak poznáte, jak se Kačka a Douša krásně balí... Z toho bude asi Eliška pěkně vykolejená! A jak víte, Eliščina vlastnost "od rány" bude asi ukojena...

Hlášky

1. března 2011 v 18:30 | Blesk McQueen |  Zábava
Tak dám sem delší článek plnej všelijakejc vtipnejch hlášek, překlepů, zkrátka srandy

Profota: Co nám přinášejí větry z východu?
Matěj: Prázdné lahve od vodky

Přibík: Nevíte někdo o nějaké páce na jízdním kole? Matěji?
Matěj: Brzda.
Přibík: Pojďte nám ji prosím ukázat.
Matěj: Brzda.
Přibík: Tohle je páka.
Květa: Jééé, vrtule!
Matěj: Vrrrrr

Přibík: Všimněte si při závodech Formule 1 v boxech mají takové přístroje na utahování pneumatik, specielně nastavené, aby matku nevykroutili.
Matěj: Jojo! To znam! Nejdřív to dělá brrrrrm a pak vžuuuuum

(Na Skypu)
Kačka: Zejtra si vezmu krátkou sukni, to budete koukat!
Honza: Jéééééééééééé

Takhle to dopadá, když tady někdo myslí na Klause (viď Kačko)
Kačka: Jsem vojetá
Oops.. chci říct vykolejená
Květa: Koukni na můj... *upadně mu kalkulačka* Shit!

Džounas: Tak co Doušo, jak ste s Elinou pokročili v oblasti francouzštiny?
Jochim: Spíš francouzského jazyka ne?

Honza: How do you say zubní protéza
Fantys: Jé, mě ta protéza teďka vypadla...

Tatíček: Mariano, taková hrubka! Přijde Mikuláš a vezme si vás čert
Bláha: Za ženu!
Matěj: Za muže!
Honza: Chudák čert

Tovaryš: Arsenal letos vyhraje titul!
Honza: Arsenal nevyhraje titul ani v pohádce, protože pohádky mají končit šťastně

Toegel: Když je někdo tlustý a potom nejí, tak se mu žaludek takhle nafoukne *kreslí velký baňatý žaludek na tabuli*
Voska: Ty bláho!
Bláha: Cože?!

Profota: Všechny kostely v Praze jsou takto postaveny, jen jeden ne. Ví někdo proč tak postaven není?
Eli. Protože ho postavili blbě

Toegel: Má to předponu "homo" to znamená že je něco stejné.
Květa: Homosexuál!
Toegel: Se ozval...

Profota: Jak poznáte kolik je hodin v přírodě?
Jára: Budu měřit stín.
Profota: Vy jste dobrý člověče, a co když bude pršet
Bláha: Budeme měřit srážky.
Dan: Co? Sračky?

Tatíček: Teď probereme homofony. Ví někdo co jsou homofony? *ticho* Tak telefony pro homosexuály to nejsou...

Přibík: A tady z motoru vede hřídel
Panýr (teplým hlasem): Hřřřřřííííídeeeelllll

Eli: Teď nemůžu, hlídam malý dítě...
Panýr: Doušu?

Květa: Chceš kreslit mapu jako mapu nebo mapu jako hustou mapu? Mapa jako mapa je jakože mapa, a hustá mapa je jakože mapa jako mapa ale mapa jakože hustá.

Přibík: Tak studenti přišel jsem vyhlásit nejlepší žáky za první trimestr, na Mikuláše...
Miky vstává a usmívá se a přichází si potřást rukou z Přibíkem...
Jára: Chceš ojet?
Panýr: Jasně!
Jára: Kolečkem...
Panýr: Aha tak nic

Matěj: Džounasův leze leze neproleze
Květa: Mišoňův neni neni a nikdy nebude
Matěj: No a co, mě to nevádí. Já mam flašku a nebojim se jí použít
...jé já myslel že si řekl neni nej a nikdy nebude...

Arnot: K čemu je dobrá poslanecjá imunita?
Jochim: Aby poslanci nedostali chřipku.

Profota: Brzy bude vysvědčení... Těšíte se Matěji? Nebojte se, já vám to spočítám... *pohazuje si Bářiným kladivem*

Květa: Co bylo za úkol?
Honza: Chemie
Květa: Doprdele
Janichová: Tomáši, dvacet dřepů!

...a další, co mě teĎ nenapadly...