close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cesta (pokračování)

8. března 2011 v 18:26 | Ehm (no, nebudem si nic nalhávat, jsme to já, Kačka, a asi jste stejně už všichni zjistili :D |  Naše tvorba
Pan Rouden se opět začetl do novin, ale stále musel myslel na tu zvláštní dívku. Měl nutkání s ní hovořit. Zamyšlen se zvedl ze sedadla a vyndal z kufříku čokoládu pečlivě zabalenou v alobalu.
"Nechtěla byste čokoládu, slečno?" řekl pan Rouden s čokoládou v ruce.
"Ne, děkuji. Já čokoládu nesmím," odpověděla dívka.

"To je ale náhoda, já čokoládu také nesmím. Vezl jsem jí své vnučce. Ona má čokoládu moc ráda. Jel jsem za ní do Plzně a teď se vracím domů do Prahy. A kam míříte vy, drahá slečno?"
"Do Prahy," řekla dívka úsečně.
"Praha je krásné město," řekl pan Rouden.
"Ano, to je."
"Žil jsem tam jako malý chlapec, ale mému otci nabídli práci v Karlových Varech. On je totiž kuchař. Kuchař v lázních," řekl pan Rouden a zabalil si čokoládu zpátky do kufříku.
Dívka neodpověděla.

Pan Rouden se natáhl pro noviny ležící na druhém konci sedadla a nalistoval Sport. Řádky jen bezmyšlenkovitě přejížděl očima, čehož si za krátkou dobu všiml, a tak noviny odložil zpět.

"Jak se jmenujete, slečno, mohu-li se zeptat?," řekl pan Rouden.
"Já nemám jméno," odvětila dívka monotónně.
"Každý má jméno," řekl nechápavě pan Rouden.
"Já ne."

Pan Rouden se znovu zamyslel. Pohlédl z okna na louku, kterou zrovna míjeli.

"Dovolte mi ještě jednu otázku. Kolik je vám let?" řekl pan Rouden s nadějí v očích.
"To je proměnlivé."
"Samozřejmě, ale kolik je vám právě teď, v tuto chvíli."
"Můj věk se mění každou vteřinou."
"Ano, to chápu, ale já bych chtěl znát určitou hodnotu. Mě je 43 let. Kolik je tedy vám?"
"Vím jen to, že včera jsem byla starší než dnes." řekla dívka tajemně.

Pan Rouden byl zmaten ještě více než předtím. Došel si do jídelního vozu pro kávu a vrátil se do svého kupé. Šálek si položil na malý stolek u okna, podložil ho bílým ubrouskem a kávu si osladil čtyřmi kostkami cukru.
"Sladíte hodně," řekla znenadání dívka.
"Ano, nemám rád hořkou kávu," odpověděl pan Rouden překvapen, že si s ním dívka začala povídat.
"Ale neměl byste tolik sladit. Sám to jistě dobře víte."
"To vím. Nemám moc silnou vůli, drahá slečno," řekl pan Rouden a pousmál se.
***
"Opravdu pracuje váš otec jako kuchař? A v Karlových Varech?" řekla dívka a povytáhla obočí.
"Ano, jako kuchař. V Karlových Varech. Ano. Samozřejmě," odpověděl pan Rouden a zakašlal.
V tu chvíli dívka poněkud zestárla. Pana Roudena to neuvěřitelně zaskočilo. Nechápal, jak se někdo může za pár minut takto změnit. Loknul si kávy a z kufříku vyndal zápisník. Listoval v něm, dokud nenašel prázdnou stránku. Z náprsní kapsy svého černého záplatovaného saka vytáhl obyčejnou tužku, dokonale ořezanou. Zápisník si položil do klína a začal dívku kreslit. Kreslil jemnými a přesnými tahy, skoro jako profesionální malíř. Každou její vrásku pečlivě namaloval.
"Co to děláte?" zeptala se dívka a naklonila se k portrétu.
"Maluji vás," odpověděl popravdě pan Rouden.
"Proč mě malujete?" řekla dívka, "to si snad ani nezasloužím," dodala.
"Abych si zapamatoval vaši tvář, drahá slečno."
"Moje tvář se každou chvíli mění," šeptla dívka.
***
Vlak zastavil na pražském Hlavním nádraží za doprovodu skřípotu brzd. Pan Rouden vystoupil z vlaku jako první ze všech cestujících s dívkou v patách. Pan Rouden se s ní chtěl alespoň rozloučit, ale ona už odcházela. Bez rozloučení. Bez jediné slova. Bez úsměvu. Bez mrknutí oka.
"Moc rád jsem vás poznal, slečno," zvolal pan Rouden za dívkou.
Dívka se ani neotočila. Pan Rouden si řekl, že ho možná neslyšela, a tak na ní zavolal ještě jednou a hlasitěji. Dívka sebejistě kráčela dál. Po několika dalších pokusech o rozloučení se pan Rouden vzdal. A odešel také. Bez rozloučení, bez úsměvu.
***
Otevřely se dveře metra a pan Rouden nastoupil do vagónu. Sedl si a kufr si položil mezi nohy. Z kapsy vyndal noviny, které si ve vlaku nestihl přečíst. Opět nalistoval Sport, ale jeho pohled spadl na malý červený nápis v rohu strany "GC BCHE IAF". Protože nápis nedával smysl, usoudil, že je to zřejmě šifra. Rád řešil všelijaké hlavolamy a šifry, přečetl mnoho detektivních románů, proto pro něho bylo rozluštění šifry hračka. Každé písmeno nahrazovalo číslo (číslo pořadí písmena v abecedě). Nápis byl tedy ve skutečnosti telefonní číslo, a to 732 385 916.
Pan Rouden vystoupil na stanici Florenc. Šel napříč parkem lemovaným řadou malých domků, z nichž v jednom bydlel on se svou manželkou. Roudenův domek se sedlovou okrovou střechou byl ohraničen dřevěným plotem.
***
Vzal za kliku, otevřel, a zvolal do ticha přímo poetickým hlasem: "Ženo má! Tvůj milovaný manžel je doma!"
Ozvalo se vrzání schodů a rychlé kroky.
"Už si tady!" zvolala žena také a spadla panu Roudenovi do náručí.
"Jak si se tady měla?"
"Jak bych se asi měla bez tebe, miláčku?" řekla s úsměvem a přivinula se k manželovi.
Pan Rouden se také usmál a opřel kufr o pohovku.
"Jdu ti uvařit oběd," řekla žena a odběhla do kuchyně.

Pan Rouden odešel do ložnice, aby si vybalil kufr a převlékl se. Noviny hodil na postel, ale později si je uklidil do zásuvky vedle postele, aby je manželka nevyhodila.

"Oběd!" ozval se manželčin hlas z kuchyně.
"Už běžím," odpověděl pan Rouden a sešel po schodech z ložnice do jídelny.
***
Pan Rouden stál u okna a pozoroval pobíhající děti v parku. Každou chvíli se napil čaje z porcelánového ručně malovaného šálku z Karlových Varů a přemýšlel. Přemýšlel o dívce. O jejím záhadném stárnutí a o tom, že včera byla starší než dnes. Nedávalo to smysl, i když o tom přemýšlel celé odpoledne. Chodil po pokoji sem a tam a snažil se přijít na nějaké rozumné vysvětlení jejího zestárnutí. Nic ho nenapadlo. Vůbec nic.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jakub Jakub | 8. března 2011 v 19:37 | Reagovat

Výborná povídka.

2 Květa Květa | 8. března 2011 v 19:55 | Reagovat

jo, fakt kůl

3 Káča Káča | 8. března 2011 v 20:32 | Reagovat

[1]: Díky... ale nemyslim si..

[2]: Jako fakt??!! :-? To asi myslíš ironicky...

4 Květa Květa | 8. března 2011 v 20:35 | Reagovat

[3]: Ne je fakt dobrá

5 Káča Káča | 8. března 2011 v 20:38 | Reagovat

[4]: Hustýýý 8-)

6 Běéťa Běéťa | 8. března 2011 v 20:40 | Reagovat

Až to vyjde jako knížka tak si to přečtu :-D

7 Bááára Bááára | 8. března 2011 v 20:41 | Reagovat

Nebylo tohle už v minulim dílu... ? Jo vlastně ne! Tys mi to posílala celý co? :-D

8 Káča Káča | 9. března 2011 v 8:16 | Reagovat

[6]: To se asi nedočkáš :D

[7]: Jo-o, posílala ;-)

9 Gábi Gábi | 9. března 2011 v 21:51 | Reagovat

Fakt dobrý!

10 Paťang Paťang | 12. března 2011 v 10:49 | Reagovat

Jenom je trochu divný že je mu 43 a má vnučku...

11 MobyDick MobyDick | 17. března 2011 v 20:21 | Reagovat

[10]:neni. ve dvaceti měl dceru, ta měla ve dvaceti dceru...

12 Paťang Paťang | 18. března 2011 v 17:13 | Reagovat

[11]: To by byly vnučce tři roky a v tom věku člověk nejí čokoládu, vždyť ještě pomalu nemá zuby

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama