close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dárek pro veleváženého a velechytrého "recenzenta"

6. března 2011 v 20:33 |  Zábava
Ano je to omezenec a pitomec, ano nemá jen kecat ale i něco dělat a ano mluvím právě teď o recenzentovi, ale přesto mu musím dát (aspoň trochu) za pravdu, že jsem se na Serekundu vybodl/a. Jo já vim řekl/a sem že už sem nic psát nabudu, ale přesto myslím že je mou povinností Serekundu dokončit... Nesťežujte si že ten konec je umělej, vím to sám/sama, ale chtěl/a jsem to už konečně nějak dokončit a umýt si nad tím ruce. Takže tady to máte, hloupé a nedokonalé ale musím to sem dát, ať se ó pan ůžasný recenzent může jít vycpat se svejma připomínkama:



Nadcházely veliké vojenské přípravy na obou stranách… spojenectví Míru- Jellaensko, Seveřanky, B&A, a řada prostých lidí které tuto skupinu doprovázeli; I Sektě božího palce u nohy tedy zbytku hrabství Fukshish, samotné Sektě, Tomashovi a opět s řadou věřících došlo že boj o Osud Serekundy se blíží a že hlavní nepřítel je ten, kdo ovládá druhou půlku země, tedy buďto sekta nebo Spojenectví Míru.
Obě strany se střetli na bitevním poli přesně uprostřed Serekundy a…
A… Když se obě armády dostaly na obrovskou pláň, jako stvořenou k této události, tak se najednou… No, každopádně nejdřív něco k armádám… Armáda Míru (tak si říkali) Obsahovala něco kolem dvou tisíc Jellaenských rytířů na koních, třech tisíc pěších z té samé země… Dále Družinu Seveřanek na koních a pár desítek jejich příbuzných ze severu pěších, Bietcu a Andrewa, kteří ale radši vylezli na vysokou skálu a k boji přihlíželi, protože ani jeden z nich neuměl bojovat a pak také asi dva tisíce mužů, kteří se k Bietce a Andrewovi na cestách přidali a nyní , někteří koňmo, jiní na oslech či pěšky, pochodovali do války a na smrt….
Sekta božího palce u nohy a její spojenci vypadale asi takto: Samotná sekta o asi pěti tisících lidí se radši držela v zadu a v předních liniích stálo jen asi pět set jejich ozbrojených ochránců, spolu s dvěma tisíci Fuksishskými pěšáky dalšími dvěmi tisíci rytíři na koních pod vedením Tomashe a s tisícem věřících povětšinou na koních. Na pohled to byly dvě obrovské ozbrojené masy lidí, které ůplně vřely nenávistí a mezi nimi byla jen holá pláň, která se podle jejich plánů měla už za chvíli nasáknout krví nepřátel….
A teď se již můžem vrátit zpět k ději: Když se tedy tyto dvě armády dostaly na dohled, když generálové promlouvali ke svým vojskům a rozehřívali jejich krev a jejich naděje, když vládci z obou skupin se sešli aby se mohli urážet uprostřed, na území nikoho a když trubači již zdvihaly rohy k ůstům aby zaduli píseň smrti… v tento moment přišel on…, on na nějž vzpomíná celá Serekunda… Sám na černém hřebci, vzpínajícím se proti větru, sám se zářící korunou na čele a jiskřící čepelí ve svalnatých rukou, sám oděn v´ vlající plášť tak přijel on, Mathew Mishoni.
Přijel doprostřed pole nikoho, na vyvýšeninu, pod níž se uráželi vládci obou stran a mocným hlasem, který překřičel všechny bouře zařval: "Nebojujte vy nerozumní, lidé! Neprolévejte drahocennou krev čistokrevných Serekunďanů! Dlouho jsem cestoval touto prokletou a přec požehnanou zemí abych zabránil této bitvě, jež by rozvrátila mou, dávno ztracenou zemi! Protože já jsem Mishoni! Já jsem váš král, jehož zbabělého děda vyhnali bídní šlechtici! A já přebírám své právoplatné království! Nestůjte a nezahálejte a připravte můj zapomenutý palác v srdci Serekundy k příchodu panovníka!"
Po tomto proslovu, který pohnul dušemi, který vyrovnal všechny nedokonalosti v povaze všech lidí kteří tento projev slyšeli všichni mimoděk poklekli…. Nějakých patnáct tisíc mužů kleklo na kolena a vzdávalo hold králi Mishonovi a pak se v míru odebrali domů
Korunovace proběhle o měsíc později ve starobylém královském paláci na který už všichni zapomněli. Po korunovaci se král Mathew Mishoni I. ujmul vlády nad novým královstvím, a stmelil všechen lid své země… Nejhorší provinilce uvrhl do žalářů ale ostatním jen domluvil a oni , jakoby znovuzrozeni byli dobří a hodní. Už nebylo žádné Jellaensko, nebo hrabství Fuksish, bylo jen Velké stmelené království a bylo dobře…
Tak a teď už si trhněte nohou...
Ps.: pro J. Srba- Až si tohle budeš číst a já vim že jo, tak si pak běž strčit hlavu do záchodové mísy a neopovažuj se mít blbý keci...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dan Dan | 7. března 2011 v 15:13 | Reagovat

To už je konec?? Tak brzo? Hm, škoda... :-(  :-(

2 Dan Dan | 7. března 2011 v 15:14 | Reagovat

Ten konec je takovej typickej výchovnej... ale dobrej!

3 MobyDick MobyDick | 7. března 2011 v 15:33 | Reagovat

[1]: Fňuk, fňuk

4 Běéťa Běéťa | 7. března 2011 v 15:36 | Reagovat

Nejlepší je pro J. Srba :-D  :-D  :-D

5 Gábi Gábi | 7. března 2011 v 16:25 | Reagovat

Sice rychlej konec, ale dobrej... Jo vlasně, a co lady Katharina? :-D

6 MobyDick MobyDick | 7. března 2011 v 18:49 | Reagovat

[5]: Jo, co s ní?

7 Kdo asi? Kdo asi? | 7. března 2011 v 19:12 | Reagovat

Dobrá otázka.... co by s ní bylo.... Mishoni jí zkazil válku do který poslala svý lidi a teď si žije se svim manželem jen jako bohatá dámička ve Spojeném Království Serekunda :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama