Píšu báseň o naší třídě,
která ráda říká hřídel.
Začnu od stěn, oranžových,
dříve hnusně poblinkaných.
Dřív tam byly plakáty známých hvězd,
teď zakázán tam mají vjezd.
Na stěnách jsou též zrcadla,
koho ta blbost napadla?
Visí tam taky nástěnky,
jak se vám líbí báseň Nastěnky?
Jedna z nich je nástěnka lásky,
tam visí drby a její současný stav nám dělá vrásky,
Nástěnky lásky je prázdná,
změna to tehdy byla rázná,
prázdná je jak čísi hlava,
jak ji zaplníme znova?
/pokračování příště/
Hódně dobrý!
Jako že respekt
Ze začátku trochu amatérský ale druhá polovina dokonalá 