Takže, vzhledem k tomu, že se z tohodle blogu pomalu, ale jistě stala víceméně popelnice, přihodím taky svojí trošku smetí. Pro ty, komu to příjde až moc sjetý, psala jsem to vesměs při chemii během zoufalých pokusů se nezbláznit/neumřít nudou.
Elektrolýza
chlorid mě k smrti děsí
svým rozkladem
Elektrony nás
stále ovládají skrz
svou energii
Katoda pláče
neopětovaná je
láska k anodě
Strop nám navlhá
kondenzuje tu nuda.
Začíná pršet.
Janichová je
namíchnutá protože
nosíme boty
Plynová maska
vrostlá je v kůži, ptá se:
"Are you my mummy?"
Andělé pláčou.
Náhle se sochy hnuly.
Mrkni a zemřeš.
Napsala dopis
Grace Nassali z Afriky
adoptovaná
Koncert pro zdraví
duševní potřebuji.
Začínám šílet.
Na tabuli rtuť.
Teď její sloučeninu
toužím požíti.
Doctor otevřel
sonickým šroubovákem
svou modrou budku
A teď nějaký z dalších předmětů...
Okna ve vlaku
o životě a smrti
nutí přemýšlet
Geometrie
straší ostrými úhly.
Chce se mi křičet.
Ale ne! Vyšel
záporný diskriminant!
Podlá rovnice!
Chleba se sýrem
povzbuzující moje
buňky mozkové
Písmena s čísly
v jednolitý nesmysl
se mi slévají
Na gauči sedí
velmi tišší Francouzi
během ájiny
Všichni už to ví.
Kačka už má rovnátka.
Proto transparent?
Fin/Ende
super :)