Už od malička jsem byla trošku brutální a zvědavá. Chytala jsem kobylky a zkoušela, za jak dlouho vydýchají vzduch ve sklenici. Pak jsem ty mrtvolky házela na společný kompost, který jsem pak dávala na moje rajčata. Vyrostly krásně. Nedávno mě napadlo, jak se dělá hruškovice. Tak jsem si to vygooglila a napadlo mě udělat člověkovici. Dlouho jsem uvažovala, jestli by to vůbec stálo za to, jestli bych to nějak zvládla a postupně jsem přešla k praktičtějším úvahám, jakože jestli je lepší kluk nebo holka, jak starý člověk a tak. Tak jsem se rozhodla. Použiji nějaké menší děvčátko s krátkými vlasy. Tak jsem si počkala před mojí bývalou školou a vybrala si holčičku, kterou jsem později, když děti hrály na pikanou uškrtila a vzala ji do boudy v polích. Tam jsem ji rozřezala a vybrala svalnaté části, které jsem dala vařit. Vnitřnosti atd. jsem tam přidala až později. Nepoužitelné části jsem si chtěla nechat na experimentální výrobu gumových medvídků, ale pak jsem je nakonec hodila psům. Když člověkovice byla hotová, nalila jsem ji do lahví a chtěla ji vzít na lyžák, abych to otestovala na mých přihlouplých opileckých spolužácích, ale objevil ji můj bratr, který ji vzal do školy a tam ho připití chytla učitelka. Té to něvonělo jako hruškovice a dala to analyzovat. Vylezla z toho člověkovice...
/původní text mé obhajoby na dramaťáku...nekompletní/