Naše tvorba

Dyg

30. dubna 2014 v 20:59 | Penis
Dyg penis kokot čůrák. Pindík pindíček pinďour, pinďa penis. Dyg dýček. Dýček kokot kláda šulin. Pytel, pytlík, dyg, nadřitník, homokláda klacek.
Dygson kundibál. Chlapáček čůráček. Penetrátor dyginson pinďa penis kokotus. Penisus kokotus kládus maximus. Kokůtek řiťokiller stčhotam pindátor, pinďour. Černý monstrum.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
O
===========================)
O

Ponožka

27. listopadu 2013 v 18:29 | David
Smutný toť den...

Video

19. září 2013 v 19:11 | David
Poslední dobou blog docela ožívá, tak ho nesmíme nechat zas povadnout!

Zářijové bubliny

13. září 2013 v 17:24 | Pojízdná Kancelář
Nazdar všeci,
připravili jsme si pro vás nové bubliny, což znamená, že od nás teď zase na chvíli budete mít pokoj (ale nebojte, ne na dlouho).
Enjoy!
_____________________________________________
Občas možná bude potřeba si obrázky přiblížit kvůli lepší viditelnosti výrazů jednotlivých lidí.












______________________________________________________________________________________________

Trailer

4. září 2013 v 22:56 | Pojízdná Kancelář
Škola je zpátky!
Určitě jste si všimli, že jsme přes prázdniny mnoho článků nevydali. Je to především tím, že byly prázdniny. Nyní ale opět nastala naše pracovní doba, a tak jsme si pro vás už před koncem prázdnin připravili video - Trailer na nový školní rok.
Enjoy!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokud někdo opět smaže nějaké naše video z blogu, tak si asi budeme muset udělat blog vlastní, což by byla škoda, protože by tento prakticky pošel....

Martin a Bára

27. května 2013 v 22:37 | Pojízdná Kancelář
Název již sám o sobě mnoho napovídá. Jak snad už skoro všichni víme, nebo alespoň tušíme, Martin začíná chodit s Bárou.
Po dlouhém balení z obou stran je to konečně tu, moment, na který tolik z nás tak dlouho čekalo. Konečně se zdá, že ve třídě bude pořádný vztah, co jen tak něco nezpřetrhá.
Naši dva miláčkové na sobě mohou oči nechat, všude chodí spolu, zastávají se jeden druhého, vydrží si povídat snad hodiny, ať už na skypu nebo ve skutečnosti.
Věci obzvláště "zpikantněly" na třídním výletě, kde podle některých, spolu tito dva andílkové trávili čas večer na chatce (samozřejmě jiné, než na které byli ostatní). Co tam dělali Bůhsuď, možná si jen zamilovaně povídali, možná se i líbali a možná i něco víc, to se asi přesně nikdy nedozvíme.
Jestli má jejich vztah budoucnost? Myslíme si, že určitě ano, jak jsme již naznačili v úvodu, k této věci se dlouho schylovalo. Navíc se ve všem dokonale doplňují, a pokud víme, žádná hádka nebo sport mezi budulínky zatím nevznikl a jejich vztah je čím dál tím lepší a odolnější.

O Báře je dobře známo, že má slabost pro zrzavé kluky, stejně tak o Martinovi, že má rád tmavovlasé dívky, co si za každou cenu stojí za svým názorem. Shrnuto a podtrženo: tyhle dva od sebe jen tak něco nerozdělí.
Přejeme jim tedy hodně štěstí, zdaru, lásky a romantiky...
Brzy dodáme i fotografie zobrazující tento nový pár spolu.


Po dlouhé pauze jsou pondělní články zpět, pomalý rozjezd, o to však vostřejší budoucí články budou...

Člověkovice

10. května 2013 v 21:54 | hádej...
Už od malička jsem byla trošku brutální a zvědavá. Chytala jsem kobylky a zkoušela, za jak dlouho vydýchají vzduch ve sklenici. Pak jsem ty mrtvolky házela na společný kompost, který jsem pak dávala na moje rajčata. Vyrostly krásně. Nedávno mě napadlo, jak se dělá hruškovice. Tak jsem si to vygooglila a napadlo mě udělat člověkovici. Dlouho jsem uvažovala, jestli by to vůbec stálo za to, jestli bych to nějak zvládla a postupně jsem přešla k praktičtějším úvahám, jakože jestli je lepší kluk nebo holka, jak starý člověk a tak. Tak jsem se rozhodla. Použiji nějaké menší děvčátko s krátkými vlasy. Tak jsem si počkala před mojí bývalou školou a vybrala si holčičku, kterou jsem později, když děti hrály na pikanou uškrtila a vzala ji do boudy v polích. Tam jsem ji rozřezala a vybrala svalnaté části, které jsem dala vařit. Vnitřnosti atd. jsem tam přidala až později. Nepoužitelné části jsem si chtěla nechat na experimentální výrobu gumových medvídků, ale pak jsem je nakonec hodila psům. Když člověkovice byla hotová, nalila jsem ji do lahví a chtěla ji vzít na lyžák, abych to otestovala na mých přihlouplých opileckých spolužácích, ale objevil ji můj bratr, který ji vzal do školy a tam ho připití chytla učitelka. Té to něvonělo jako hruškovice a dala to analyzovat. Vylezla z toho člověkovice...

/původní text mé obhajoby na dramaťáku...nekompletní/

Mikyho Milujem drůbež pro ty, které to třeba minulo

5. května 2013 v 17:16
<iframe src="https://www.facebook.com/video/embed?video_id=4716157550771" width="640" height="480" frameborder="0"></iframe>

Miky miluje drůbež a my milujem tebe Miky!!

Saw-Sweded

27. dubna 2013 v 14:01 | Davidd
Znáte ten pocit, kdy se tak hrozně nudíte, že uděláte nějákou blbost ?
Enjoy

Originální verze z filmu:

Ošvédovaná verze:

ČURACKEJ SKYPE

12. dubna 2013 v 19:16 | Čurak
Zdar vy male fakani. Tož som si zrobil henten skype bo komunikace je pry duležita sa povida v te bedně. Je cely čuracky špatně sa v ňom vyznam ale už som viděl i horši věci hlavně v te base. Tuž kdo mate tu odvahu si ma dejte do těch kontaktu bo si mužem pak cosik popsat. hento meno je curin1234. možna sa ptate proč 1234 to je bo vic napočitat neumim.
zdravim vas všecky Čurak

Pojízdná Kancelář

8. dubna 2013 v 22:43 | Pojízdná Kancelář
Jak všichni víte, je období malých maturit a tudíž málo času na přípravu složitých článků či videí. Dnešek tudíž nepřinese žádný velkolepý článek, jak byste mohli čekat. Jedná se pouze o malou anketu.

Pojízdná Kancelář

4. března 2013 v 22:10 | Pojízdná Kancelář
Po dvou týdnech se opět shledáváme.

Pravděpodobně si myslíte, že jsme na vás, naše věrné fanoušky, vykašlali. Není to pravda. Pojízdná byla mnohem, mnohem aktivnější než si myslíte a brzy se seznámíte s výsledky. Naštěstí nás zastoupil Martin velmi vtipným videem, čímž bych mu chtěl poděkovat za jeho tvorbu (mistr vyjadřování se udeřil).

Dále bychom vám tímto chtěli připomenout, abyste sepsali co nejvíc otázek do Krabice pravdy, klidně 20, 30 otázek, klidně oplzlých, klidně nějaké úkoly, cokoliv, na všechno odpovíme a všechno se pokusíme udělat. Krabice pravdy navštíví naší třídu v pátek, takže máte ještě dostatek času.

David pro vás navíc našel archivní materiál, z kterého se inspirovali tvůrci Transformers. Nejdříve se ale musíte podívat na toto video, abyste to plně pochopili:

A tady již původní verze:


... jak je vidět, autoři Transformers se opravdu nezastaví před ničím...
(Ne že se na to nepodíváte jenom kvůli tomu, že si řeknete "há transformers, to bude blbost")
Každopádně příští týden se můžete těšit na kvalitní video z Q & A, ale jeho kvalitu máte na starosti také vy psaním otázek. Když jich bude vážně hodně, bude to video mít třeba 20 minut, a to ne na úkor vtipnosti.

To nejlepší z fotoaparát Martina B. a Mikyho A.

25. února 2013 v 19:25 | Martin B.

Q&A Pojízdnej Kancl

18. února 2013 v 22:29 | Pojízdná Kancelář
Pondělní pozdravy od Pojízdné!
Chystáme se udělat Q&A!
Pro ty, kteří neví, o co se jedná-Questions and Answers-můžete se nás na cokoli zeptat a my ve videu odpovíme.
Jak na to?
Je to jednoduché! V pondělí bude ve třídě krabice, do které můžete vhodit papírek s jakoukoli otázkou (vskutku jakoukoli).
My poté natočíme video, kde budeme z krabice otázky losovat a odpovídat na ně.
Samozřejmě je to anonymní, pokud nechcete, podepisovat svou otázku nemusíte.

A aby to nebyl článek jen o instrukcích a textu, zde krátké video.
Pozn. bylo vytvořeno během zhruba deseti minut k zahnání nudy. Pouštějte v HD, jinak nečitelné důležité věci.

Pojízdná kancelář - Bezejmenné video č. 1

12. února 2013 v 15:00 | Pojízdná kancelář
Ano! Opravdu! Je tu nové video Pojízdé kanceláře! Užijte si ho a příští pondělí na viděnou!






Chlapskej výlet

10. února 2013 v 13:01 | Davule
3. 2. 2013

HISTORIE-Pojízdná

4. února 2013 v 22:47 | Pojízdná Kancelář
Video o historii Pojízdné

Fotomontáže - Pojízdná

28. ledna 2013 v 21:32 | Pojízdná Kancelář
Je pondělí a tudíž je tu nový článek od Pojízdné kanceláře. Dnes se jedná o vysoce kvalitní fotomontáže (které jsme poté trochu zpixelovali). Je to sice taková trochu "nouzovka", protože video, které jsme chtěli dnes uveřejnit, ještě není úplně hotové, ale i tak se máte na co těšit.

Jeníček - Robben
Matěj - Glum

Honzík - Oranžová Karkulka
Kuba - Čech

Džounas - Hulk
Zeman - DiscoZe-man
Davča - Jigsaw
Jiří Profota - Schwarzota

Retard nonsense story II

16. ledna 2013 v 21:32 | Pepa z depa
UPOZORNĚNÍ: Tento úžasný literární výplod byl vytvořen pouze za účelem pobavení a ukrácení dlouhé chvíle, rozhodně ne pobouření.

"Proč jen neumím tančit," odšňupnul si strejda postávající rohem nahoru. Snědl kartu, polaskal plešatou harpyji a vyskočil z balkonu. Dožvýkav pikovou sedmu mu jakýsi penis vstrčil do bradavek, že má dceru. Ale PLESK! Zapletl se do genitálního ochlupení a velrybí ocas jej odpálil dobré dvě hodiny před oběd.
"Tak plyny," poznamenal květnatým jazykem lachtan. "Tak to abych si šel udělat palačinku." Ale neudělal. Došel si pro něj profesor Přizdisráč s řití hluboko v jazyku Homopolicie Hemoroidního království. Už nikdy neokousal struk své matkky, z nějž prýští víno, rybí tuk a vlněné svetry. Jeho počvachtávání bylo ukončeno sněhově fialovým Vagynátorem 2.0.
Na druhém konci galaxie, v kraji zešpěknělých vodopádů a penálního ksexu, muž vesele lechtal své pěkné velké hovno umělým pyjem po viržinku. Hovno šťastně výskalo, jako mravenec přitažený za nosní chlup. V náhlém nažloutlém orgastickém prdu zahalil vše Optimus Prime držící trojhlavé grilované kuře. Takto vyzbrojen se jal vesele ukusovat z koláče, přičemž svým hektokotylovým ramenem tahal koně za vemeno.
Žbluňk! To mezigalaktická ruleta zapustila sémě zebry. Vše se vařilo pod dohledem smrku, zdatného to chípníka. Anténou namaloval gigantického vlkošneka, jenž požívaje ušní boltce svých spolustolovníků vařil perník. Tato psychedelická anorektička byla náhle lehce vyrušena rozjetým vlakem. Bum. Cvak. Penis.

INCEPTION

14. ledna 2013 v 17:11 | David

Haiku

1. listopadu 2012 v 18:55 | Hanka
Takže, vzhledem k tomu, že se z tohodle blogu pomalu, ale jistě stala víceméně popelnice, přihodím taky svojí trošku smetí. Pro ty, komu to příjde až moc sjetý, psala jsem to vesměs při chemii během zoufalých pokusů se nezbláznit/neumřít nudou.

Elektrolýza
chlorid mě k smrti děsí
svým rozkladem

Elektrony nás
stále ovládají skrz
svou energii

Katoda pláče
neopětovaná je
láska k anodě

Strop nám navlhá
kondenzuje tu nuda.
Začíná pršet.

Janichová je
namíchnutá protože
nosíme boty

Plynová maska
vrostlá je v kůži, ptá se:
"Are you my mummy?"

Andělé pláčou.
Náhle se sochy hnuly.
Mrkni a zemřeš.

Napsala dopis
Grace Nassali z Afriky
adoptovaná

Koncert pro zdraví
duševní potřebuji.
Začínám šílet.

Na tabuli rtuť.
Teď její sloučeninu
toužím požíti.

Doctor otevřel
sonickým šroubovákem
svou modrou budku

A teď nějaký z dalších předmětů...

Okna ve vlaku
o životě a smrti
nutí přemýšlet

Geometrie
straší ostrými úhly.
Chce se mi křičet.

Ale ne! Vyšel
záporný diskriminant!
Podlá rovnice!

Chleba se sýrem
povzbuzující moje
buňky mozkové

Písmena s čísly
v jednolitý nesmysl
se mi slévají

Na gauči sedí
velmi tišší Francouzi
během ájiny

Všichni už to ví.
Kačka už má rovnátka.
Proto transparent?


Fin/Ende

I feel good when I am clean

30. října 2012 v 22:48 | Pojízdná-to zpíváme my dva

Retard nonsense story

4. března 2012 v 21:04 | Retard, Trulant Jack, Dežo
Oko se ušklíblo a pak drsně zamňoukalo na téměř obnažený vyšívaný ubrus. Kráva si věcným tónem uprdla a následně začala ve Starbucksu prznit akvárko. "Opravdu?!", zasvištělo máslo v potrhaném šuplíku. "Hlavně bacha na polystyren."
To už si tuleň nenechal líbit. Mužně vypjal stehno, pořádně se zapřel knírem o stůl a zařval: "MÁM RÁD DŘEVĚNÝ PARKETY!"
Chvíli se nikdo ani neposral. Pak slon syčivě poznamenal: "Pánové, jsem parník." Po tomto navýsost důstojném smrkání nakopnul své pozadí a vesele vyskočil z okna.
"Nsrat!", vychrstlo špinavé ledvinové játro. "Všichni voníte jako plechovej fotbalovej míč!"
"Ale Pentagon má ocas."
"To říkala i moje sestřenice. A hele! Vodička a v ní los."
"Tak jest. Pamatujte na moudra křečka levného asijského kurvce. Jedna prdel, přece, tunel neprojede bez plastových parohů."
"Nečekal jsem, že mě blechy opustí kvůli encyklopedii nelétavého ptactva," řekl jsem smutně. Naložil jsem dveře na korbu a začal kopat. Ale smůla. Našel jsem jen krabí střeva, tak jsem radši šel ždímat elektromotor. Jó, život je konvice.
Dál tesám fíkus. Už to bude šest let, co jsem naposled políbil tučňáka. Ach, ten čas tak smrdí. Ale co, je to angorskej králík. Tomu nenamaluješ pruhy.
Najednou jsem se prosázel do repráku. Tfuj, tančil jako hrneček z kosova. Ale vnady měl slušný, dokonce nabarvený na fialovo. Tomu říkám mediální bižuterie.
Najednou jsem dynamit. Asi jsem si měl vzít propisku. Bude to chtít pár gumových medvídků. Bacha, steak z kalafuny je hotovej, tak si jdu zabrnkat na trombón.

Velice duchaplná báseň

4. listopadu 2011 v 21:19 | Básníř s velkym B
Špinavé hrníčky jsou již vyhozeny,
a tak ódu pěji tu.
Já vím, že rýmuje se to jak vuvuzely,
ale můj nápad je tentu.

Světelné meče a napínavé boje,
odehrávají se ve třídě,
když přinesem si třeba kroje,
oni zatančí nám nebídně.

Já vím že rýmy mé nejsou skvělé,
však když dělati nemám co - básním.
Ovace očekávám nemalé,
či také zatracení kdejakým plísním.

Další fotka

9. června 2011 v 12:20 | Paparazzi

Další fotka...

Zajímavé fotografie

7. června 2011 v 19:52 | Paparazzi

Tyto fotky byly vyfoceny v pátek v Čuvunu. Jsou tam Bláha a Květa zachyceni jak se perou, ale vypdají tam vtipně:D.

P.S. Nechci tim vůbec nikoho urazit

Básnička

3. května 2011 v 14:59 | To poznáte...
Píšu báseň o naší třídě,
která ráda říká hřídel.
Začnu od stěn, oranžových,
dříve hnusně poblinkaných.
Dřív tam byly plakáty známých hvězd,
teď zakázán tam mají vjezd.
Na stěnách jsou též zrcadla,
koho ta blbost napadla?
Visí tam taky nástěnky,
jak se vám líbí báseň Nastěnky?
Jedna z nich je nástěnka lásky,
tam visí drby a její současný stav nám dělá vrásky,
Nástěnky lásky je prázdná,
změna to tehdy byla rázná,
prázdná je jak čísi hlava,
jak ji zaplníme znova?

/pokračování příště/

Krev!

30. dubna 2011 v 22:44 | Srdce
Je to červené, tekuté, a obíhá kolem celého těla. Bez Ní bychom nežili. Popravdě, nežili byste ani beze mne. Já jsem něco vyjímečného. Ona je mi podřadná. Ale máme tu mluvit o Ní, a to také budu. Někdy stříká, někdy pomalu vytéká. Když stříká, zemřete. Ne vždy, ale pokud nemáte po boku někoho takového, jako jsem já - ochotný, chytrý, někdo, kdo si dokáže poradit za každé situace. Měli byste mít také po ruce ty staré, třeba i špinavé hadry, co na sobě občas vy lidi nosíte.
Ona je Vy. Ona je všechno. Proto se o Ní dobře starejme. Nepijme. Nekuřme. Nepařme. Ha-ha. Vy stejně nedáte na moji radu. Když budete pít, zemřete. Když budete kouřit, zemřete. Zemřete tak i tak. Když budete pít, zemřete dříve. Někdy.
Ona je Vy. Važte si jí.

Papírek

28. dubna 2011 v 12:29 | radši se neptejte, protože mám svůj život docela rád/a
Papírek dokazující existenci papírků a zaroběn ukázka :D. Bavte se...

It´s all about us guys!

27. dubna 2011 v 22:18 | Gossip Girl IV.
It seems like it´s too hot in sekunda! What happened in last 3 weeks?

- Papírky kolují po třídě ve dne v noci. Obsahují mnohé. Většinou se objevují nápisy ve stylu "Bára miluje Tomáše", "Ondro, budeš se mnou chodit? Petra" a další. Je jen na nás, jestli uvěříme, anebo tyto záhadné papírky uvrhneme do zapomnění. Zvolila bych uvěřit.

- Každý se najednou tají, kdo na jejich obzoru se jim zalíbil. Nezapomeňte, když to nikdo nebude vědět, šance na získání vaší lásky jsou mizivé!

- Nástěnka lásky zatím neobnovena, což by se mělo napravit. Nezapomeňte, dámy a pánové, že to tak nevydrží na vždy.

- Jediný sekundán, který je alespoň trochu otevřený, je Květa - bohužel, jeho odvaha a sebevědomí si vzaly dovolenou, a on ne a ne pozvat Lídu na rande. Tomáši, Tomáši, komu se nelení tomu se zelení! Nebuď líný a domluv odvaze, ať se vrátí.

And that´s all honeys! Prague is full of secrets. But enough is enough and sometimes we have to find out it.
xoxo
Gossip Girl

Debilismus III. stupně

18. března 2011 v 23:04 | Květa
Hele, já sem dám takovejch pár blbostí.

Douša a Eliška byli úplně podělanej "pár", fakt, dyť spolu ani nemluvili a dušín to vždycky omlouval tím, že si prej SMSkovali, pěkná debilita. Dušín pak už na Elinu nadával atd. a na mí super-rady vůbec nedbal a nechával se elino-ničit zevnitř. Po dvaceti tisících letech si našel holku ze základky, která má odporný méno, který tu nechci zmiňovat a pořád řikal, že už to bude, ale nic a elina, dušín se k ní pro vylepšení vztahu přestěhoval a já si musel sednouta na MÍSTO MYŠONĚ abych mu zůstal jako lavice-vedleseděč a vona se prostě odšoustla o místo dál, fakt debilní. Dušín to po čase nevydržel a snad to udělal, já dostal jenom SMSku: udělal sem co si chtěl (smajlík) sem dobrej (smajlík). Řek bych že i mluví pravdu, protože je teď elina ještě otravnější než dřív.

Tak, za tohle mi bude elina a dušín nadávat atd., ale nenechte se zmást, je to pravda, sice šokující, ale pravdivá pravda.

A tady pár teorií, který sem udělal na základě pozorování:

existujou tři typy lidí: Pozitivní (jako já), proměnlivý (jako dušín) a negativní (to si domyslíte), pakj je jedna bonusová: debilové.
proměnlivý lidi se dokážou bavit (jakkoli) s obouma ostatníma druhama, pozotivní a negativní sou prostě odlišný.

Aby spolu mohli dva lidi chodit, musej bejt buďto ze stejný skupiny nebo pr. a něco, pak by tam mělo bejt pár faktorů, který maj společný, protože doplňování je blbost - třeba že sou chytrý, bez mozku atd.

V každym vztahu má každej partner poradce, fakt, všimněte si toho.

Když nemáte společný faktory, můžete bejt kamrádi, nebo i možný poradci v možnym vztahu toho druhýho.

Ta nejlepší teorie je:

když se de na oběd, melo by se chodit ve dvou, protože třetí to vždycky nějakym zbůsobem kazí. když sou čtyři sou to jakoby dvě partičky, ale navzájem se vyrušujou a když je jich pět maj tam ještě záškodníka. prostě od čtyř nahoru už je to blbý.

Vim že na mě budete všichni nadávat (elina, dušín atd.), ale já na vás seru!

nevim jak by se to mělo menovat....tak třeba nová práce

10. března 2011 v 20:48 | hou hou hou magor džou
Znáte to. Jste chlap, kterej si musí najít práci, aby uživil svoji manželku - která už se po deseti letech manželství nezdá tak hezká jako dřív - a vaše čtyři děti. No jo, stát snižuje sociální dávky a to pro vaši šestičlennou rodinu nestačí. To víte, manželka chce být krásná, dítě chce být in a mrňous chce vyměňovat plínky.
Máte nulové vzdělání a jediné na co myslíte je, jak si večer sednete do hospody a s kamarády si popovídáte jakej byl den a jak si budete vyprávět historky, které si vyprávíte každý večer.
Většinou to skončí tak, že si sám uvědomíte svou situaci, najdete si v novinách nebo na internetu inzerát a jdete do toho. V den konkurzu si oblečete své nejlepší oblečení, dohladka se oholíte a naparfémujete se nejlepší voňavkou, kterou seženete. Pak se vypravíte buďto autem nebo dopravou k sídlu firmy. Vystoupíte, vejdete, na recepci oznámíte, že jdete za šéfem a vstoupíte do předsíně. Tato moderně vypadající místnost se vám zdá sice hezky zpracovaná, ale ne zrovna přívětivě vyhlížející. Mladá, atraktivní sekretářka, oděná v decentních šatech si v rohu si klape na svém počítači. Po vyčkání, kdy se šéf v jeho pracovně dohaduje s podřízeným, se otevřou dveře a vynervovaný zaměstnanec rychle projde předsíní a dělá, že vás neviděl. Po chvilce se ozve sekretářčin telefon, po kterémžto hovoru se sekretářka ubere do malé místnosti s umyvadlem a kredencí uvařit kávu. Když je káva uvařená, odklusá paní sekretářka do šéfovi pracovny. Až se vrátí, zdělí vám, že máte vejít. Uděláte co řekla - otevřete dveře a vstoupíte. Šéf vám rádobi kamarádským tónem řekne, nebo spíše přikáže: "Sedněte si, prosím." Při sedání si vás prohlíží od hlavy k patě. Následný rozhovor se liší podle povahy šéfa, ale většinou nemá velmi pozitivní náboj. Při opouštění budovy si, ale v každém případě myslíte, že jste to totálně podělali, ale zároveň se uklidňujete, že pravděpodobně více lidí o tuto právi nežádá.
Ale v mém případě to bylo jiné. Má histerická žena, mi sdělila, že nemáme dostatek peněz, a že mám začít pracovat. Dobrá. Našel jsem si v novinách slušně vypadající práci, to víte - slušná práce to jsou slušně peníze, ale musí na to být i slušný, nebo jen naoko slušný člověk, což já ani zdaleka nebyl. Kvůli "zeslušnění" jsem navštívil holiče, obchod s oblečením a žena my obstarala starou (snad) pánskou voňavku. Když byla procedura dokončena, vypadal jsem skoro jako džentlmen z patnáctého století, nebo kdy ty džentlmeni byli, prostě jsem vypadal slušně. Jelikož jsme v té době neměli s rodinou auto, musel jsem jet načerno bídou. Když jsem dorazl na místo, shledal jsem, že budova, kam jsem měl namířeno sice nevypadá tak jsem očekával, ale určitě to není žádná ruina. Vnitřek budovy vypadal podobně jako její vnějšek, doslova. Vzorový vzor socialistické architektury. "Žádná recepce? - no dobře snad se trefím do správné místnosti." Trefil jsem se. Žádná moderna to tedy nebyla, jak už jsem řekl, vzor socialismu. Na stěnách visely kulaté rozžhavené radiátory schované za dřevěné kryty, na stropě kulatá lampa z šedesátých let a okolo bíle nalakovanách dveří dvě obrovské skříně s "čudlíky". Sekretářka sice byla v rohu, ale určiě nebyla mladá a ani zdaleka ne atraktivní. Byla to postarší žena, s tygrovanou blůzkou a hnědými dlouhými kalhotami.
"Vy jdete za panem vrchním?" zeptala se skřípavě. Já jsem souhlasil. Měl jsem vejít dovnitř, žádná káv se nekonala. Přivítal mě sympatický muž v pruhovaném tričku a džínách. "Á, dobrý den, nečekal jsem že příjdete tak brzo, posaďte se…nechcete sklenku slivovičky, mám domácí od kamaráda z Moravy." To mě trochu zaskočilo. "Ne, ani ne, děkuji." Šéf se opřel o desku stolu a začal, už trochu vážnějším tónem: "No, tak vy jste tady kvůli nové právi, že?"
"Ano." Odpověděl jsem.
"Ták, co jste vlastně dělal předtím pane" odmlčel se. "Borůvka. Milan Borůvka" doplnil jsem ho. "Ano, pane Borůvko, máte nějaké předchozí zkušenosti?"
Zaváhal jsem, ale řekl jsem pravdu: "Dělal jsem v autoservisu pomocníka, ale jinak…jinak no nic."
"Nevadí, stejně nepotřebujete žádně zkušenosti" řekl šéf a šibalsky se pousmál.
Pak jsme se asi půl hodiny bavily o jeho práci, jeho rodině a přes chatu v jizerských horách to dospělo až k jeho zážitkům ze západní afriky. Po této konverzaci mi můj nový kamarád, Radek vyprovodil.
Když jsem opouštěl dům, myslel jsem na to, že šéf je dobrý chlap a že by mě mohli vzít, pak už jsem myslel jen a jen na jeho vyprávění o Serekundě.

Když už s tim začínáte všici, tak proč ne já(tečka)(čárka) neboli Útěk před ufony aneb nový spolužák

9. března 2011 v 16:53 | Ten, jenž kazí vzduch v naší krásné třídě a hodlá to dělat ještě minimálně do oktávy...Muhehehehehe!!!!!!!
Ministerstvo zdravotnictví varuje: Neberte tuto povídku, stejně jako MobyDicka ani moc, ani trochu vážně, mohlo by to vážně poškodit vaše psychické zdraví!
"Néééééééééééééééééééé!!!!!!!!", zaječela ségra ze spaní.
Proč jsem jí, já pitomá, jenom dávala k narozkám ten film Čtvrtý druh? Teď se jí zdá pořád jenom o tom, jak jí unášejí ufoni. Super. Ještěže je pátek a zítra nemusím do školy.
"Dej ty svý páchnoucí pracky pryč! Mám kaktus a nebojím se ho použít!"
Achjo, proč jsem jenom ty svý milovaný špunty do uší půjčila Hance? Teď si můžu nechat o spaní jenom zdát… Teda kdyby to šlo.
Cvak! zacvakly mi kolečka v hlavě do sebe. Nápad! Vzala jsem si spacák, hodila si ho na záda a přeručkovala po provaze vedoucím z mého okna až k rozložité lípě na kraji zahrady. Uvelebila jsem se v rozsoše stromu a zadívala se do lesa. Konečně klid.
Náš barák stojí na samotě. U lesa. Vesnička jménem Černá voda, která je zároveň nejbližší civilizací, je odsud asi pět kilometrů. Na opačnou stranu od této vesničky je asi osm kilometrů, taky v lese, podivnej děsivej barák. Nejsem žádnej strašpytel, ale v tom baráku bych nepřespala ani za zlatý prase. Což by neudělal ani ten největší chlap ve vesničce. A dotoč děsivýho baráku se přistěhoval ten novej kluk. Zadívala jsem se do blba a přehlála si v hlavě celej ten divnej dnešní den...
Dneska měl přijet novej spolužák, Vilhelm Kaska. Divný jméno. prej bydlel v tom divnym děsivym baráku na samotě. Nechápu, jak tam někdo dokáže žít a nezešílet nebo si aspoň nenadělat do kalhot strachy nebo obojí. No co, snad bude normální. A sem přijede někdo novej jednou za uherskej rok.
Před školou zastavilo auto. Bylo moc moderní na tuhle prdel světa. Nikdo z místních, takže to musí být ten novej. Zjistila jsem, že bude chodit do naší třídy. Super, aspoň se bude konečně něco dít. Otevřely se dveře a vystoupil… kluk. Jestli bude opravdu chodit sem, tak i nejhezčí kluk na škole. "Blonďatý spolek" vzdechl. To víte, blondýny, IQ ala vánoční kapr čili na ránu z milosti a myslí si, že sbalí každýho. Jo, ten kluk byl fakt kus, ale ne můj typ. Něco mě na něm odrazovalo. Skoro jako bych se ho měla bát. To bude tím, že je cizí. Jo, to bude tím.
Slezli jsme se do třídy. Nováček si ještě něco vyřizoval v úřadě a my už seděli na místech. Nováček vstoupil spolu s matikářem, který ho donutil představit se před třídou. Chudák. Ale aspoň vím, že mu mám říkat Víťa. Když ho matikář poslal si sednout, sedl si vedle mě a ne vedle Tifuse, pardon, Tiffany. Divný.
"Ahoj, já jsem Sára.", řekla jsem, aby věděl, vedle koho to vlastně sedí.
"Ahoj. Mě už asi znáš. Dědek jeden protivnej!", ulevil si Víťa.
"To na něj sedí. Jak se ti tu líbí?"
"Jde to. Celkem super, pomineme-li, jaká je to tu díra."
"Díra? Prdel světa, chlapče! A líbí se ti tu, páč si ještě nezažil tělák. Tělocvikář je sadista."
"Já přežiju všechno.", zasmál se.
"Proč sis sedl vedle mě a ne vedle Tifuse, pardón, Tiffany?", nedalo mi to.
"Copak vadím ti tady, Jestli jo, odsednu si."
"Ne, v pohodě, jenom mě se většina lidí vyhýbá. To víš, introvertní šprtka, podivínka, vyvolávající duchy a ještě k tomu děsný nemehlo…", zasmála jsem se: "aspoň víš, na čem jsi."
"Já byl taky vždycky outsider," řekl Víťa, "a navíc nemám rád nafoukaný blonďatý pindy."
"V tom případě tě musím varovat před támhletím blonďatým spolkem."
"Neruším vás, Sáro?" ozval se matikář.
Ztichli jsme. V povídání na téma rodina, Víťův bratr v Americe a Víťova inulá škola pokračovala konverzace skoro do oběda. Já mu na oplátku dala informace o lidech tady, na koho dát pozor, a tak. Ten kluk je děsně prima. Přesto z něj jde trochu strach… Divný.
Nastal čas oběda. Stáli jsme ve frontě. Terka hodila tlamu a vrazila do Tifuse, která to poslala dál dominovým efektem a tím pádem jsem dost tvrdě narazila do Víťi, stojícího přede mnou. Když říkám tvrdě, tak nemyslím moc, strčila jsem do něj jenom tochu, ale ten kluk je snad z oceli! Asi budu mít na rameni modřinu. Krom toho, je děsně ledovej. Divný.
Když jsme si sedli a obědvali, všichni si užívali, že výjimečně není k jídlu blaf, ale skutečné, nefalšované jídlo. Až na Víťu. Ten se v tom nimral, a když se nikdo nedíval, tak se šklebil, jakoby to chutnalo jako bláto. Divný.
Odpoledne proběhlo ve stylu uvolněné konverzace. Až na jednu maličkatou příhodu. O výtvarce seděla Terka s vlasama spletenýma do copu před náma. Což je normální. Ale Víťa jí najednou začal zírat na krk a ztmavly mu oči. Nekecám! Měl je černý a přisahala bych, že ještě před chvílí byly zlatý. Nenápadně jsem do něj strčila a on toho nechal. Ale i tak je to… divný.
Cestou domů jsem o Víťovi přemýšlela. Byl fakt hodně bledej, bledější než já, a to už je co říct! A taky celej...divnej. Asi šílím. Nebo čtu moc fantasy. Jsou to sice hezký knížky, ale když už kvůli nim považujete nové spolužáky za příslušníky jiné rasy, je na čase je odložit. Vzpamatuj se, Sáro! okřikla jsem se v duchu. Copak tady někde na tebe vybafne upír?
Cosi se v lese mihlo a já se vrátila do reality. Uf, jenom srnka. Ale před čím to zdrhá. Najednou barevná šmouha, zlomku vteřiny to přiběhlo, skolilo srnku a zakouslo se jí to do krku. Za necelou vteřinu! Šmouha se zastavila a začala sát krev z krku srnky. V měsíčním světle jsem rozeznala známou tvář. Víťa! Srdce se mi rozbušilo, až jsem se bála, že je uslyší. Uslyšel. Otočil se a vyskočil jedním skokem bez námahy ty tři metry do výšky za mnou na strom. Chtěla jsem křičet, utíkat, ale byla jsem tak v šoku, že jsem nebyla schopna pohnout ústy. Sklonil se nade mnou a v měsíčním světle se zaleskly dva dlouhé špičáky. Ucítila jsem bolest na krku, jak se do mne zakousl, a pak jsem padala a padala...
Viděla jsem dlouhý tunel, na jehož konci bylo světlo. Rozběhla jsem se a vstoupila do toho světla. Byla jsem v nádherné, zahradě, nic mě nebolelo, žádné starosti, žádný strach. Otočila jsem se a za mnou stála moje babička, která umřela před třemi lety.
"Vítej, děvenko," řekla a já jí skočila do náruče.
THE KONEC

Další z literárních pokusů, rozmáhajících se na tomto blogu

8. března 2011 v 21:20
Darren se zahleděl na oblohu a nervózně si prohrábl krátké, pískově zbarvené vlasy. Obloha byla šedá, šedomodrá s nádechem fialové která honícím se mrakům dodávala přízračný vzhled. Západ ozařovaly paprsky jasně oranžového slunce, jež zalévalo krajinu pod Darrenem zvláštním světlem a tvořilo sáhodlouhé stíny všech nerovností terénu.
Stál na kopci, nad jednou z malých nedůležitých vesniček, jejichž existence je omezená na Teď, protože si je nikdo nubude pamatovat a nikdo o nich neví dopředu, než ho cesty osudu zavedou do jejich poklidné náruče. Stál na kraji prudkého kamenitého srázu, spíše skály než kopce který se svažoval k vesnici, za jeho zády se svah pozvolna ztrácel v nekoněčných rovinách vřesovišť.
Něco zachrastilo. Trhl sebou a rozhlédl se kolem.... Bylo jasné že na někoho čeká. A že to nebude zrovna příjemné setkání. Poté podivně poskočil, zabořil ruce hluboko do kapes kabátu a začal dupat zmrzlou křupající trávou sem a tam. Povzdechl si a used na kámen u zakrslého keříku.... Vzpomínal jak si zde za svých dětských let hrával s mladším bratříčkem. Opět nervózně poposedl, vstal a začal zas přecházet sem a tam..
Po chvíli se zastavil a strnul, zdálo se, jako by s někým hovořil beze slov, najednou se uvolnil, vydechl a potřásl hlavou. Pak přiložil ruce k ústům a mocně zapískal. Po chvilce ticha vzduch prořízlo tiché vrčení a na skálu vyskákal labrador, vysoký asi dva metry. Darren si něco spokojeně zabrumlal a poručil psovi aby si lehnul, vylezl mu za krk, pošeptal mu nějaký příkaz do velkého chlupatého ucha a odjel do ztracených končin, kdesi za obzorem.
Po jeho odjezdu se na Rozervaném kopci nad vesnicí ozvalo tiché zachichotání, ale i to se závanem větru pozvolna doznělo. . .
Nečekejte že tu bude pokračování :-) Viz název článku

Příběh na pokračování aneb Komentářstory

8. března 2011 v 20:45 | Martha Albin
Ahoj,

Napdlo mě, že bysme mohli založit příběh, který by tvořili všichni návštěvníci blogu.
Fungovalo by to asi takhle.
Začáteční věta by byla např. Šel jsem do lesa na jahody.
Někdo by do komentářu třeba napsal: Spadl jsem však do velké díry.
Takhle by to pokračovalo každý by napsal třeba 3 - 5 vět a příběh by se takzvaně interaktivně tvořil. Do komentářu pls napište, jestli s tím souhlasíte, pokud se návrh zalíbí, napíšu ůvodní větu do komentářů.

Podepsán Martha Albin.
 
 

Reklama